Milionový kluk David S.

„Je ti dobře,“ sondoval jsem, „viď?“ Teď odpověď přišla: „Ne úplně ideálně, ale žiju.“ Druhý den jsem samozřejmě zadoufal: „Je to lepší?“

„To bude trvat vo chvíli dýl, kamaráde.“

Takže je zle. Pochopitelně jsem na Davida naléhal s otázkou, co pro něj můžu udělat, a on na ni odpověděl po svém: „Mysli na mě jako zdravého.“

V tu chvíli jsem se vrátil o rok nazpět do našeho pražského bytu, kam David přišel na dlouhý rozhovor o svém boji s rakovinou. Nějak jsem tehdy čekal, že dorazí troska, ale trosku připomínal někdo jiný: David se do noci smál, hrál našim dětem na španělku, a byl jsem to já, kdo si mu stěžoval na vyhořelost.

V jednu chvíli David zavzpomínal, jak ho před nemocí tížila starost, jestli dokáže zajistit svou rodinu, a to mi připadalo na hlavu: Jak je možné, že se tenhle mistr výborně neuživí muzikou? Jak je možné, že není známější?

Když desátého ledna odešel, zůstala po něm nezabezpečená rodina – žena a tři děti. Davidovi kolegové vyhlásili pro Stypkovy veřejnou sbírku a tipoval bych, že se za první den vybere čtvrt milionu; to možná. Jenomže Davida milovalo víc lidí, než jsem tušil, a tak se sešly tři miliony korun. Mám radost, protože přesně tohle si David zaslouží, a podle mě má radost taky. Dobro se splácí dobrem, sbírka na webu www.znesnaze21.cz stále pokračuje.

Rozhovor s Davidem Stypkou z ledna 2020 čtěte zde.