Nechte zpívat Dusilku

Post Image

Nechte zpívat Dusilku

Play icon
19 minut

foto Tomáš Binter

Jen obtížně si lze představit, že by bylo českým albem roku 2020 vyhlášeno cokoli jiného než nádherná, hudebně bezbřehá Řeka od Lenky Dusilové. Až dojde na tato slova, pozornost vzbudí postava duchovního otce a producenta alba: je jím Petr Ostrouchov, který získal spoustu cen už za desku roku loňského, kterou natočil s Vladimírem Mišíkem. Petra jsme si pozvali k Lence na oběd, protože jejich spojení působí překvapivě. „Ale ne,“ shodují se ti dva: „Lidi jenom mají spoustu předsudků.“

Často si poslední dobou vyčítám, že jsem byl před devíti lety vůl.

Tehdy ještě bydlela Lenka u Staroměstského náměstí, jako vždy vůči mně byla vlídná, milá, a já byl jako vždy lehce zoufalý z toho, že jí úplně nerozumím, protože Lenka často mluví podle všeho extrémně zajímavě, ale v jakýchsi jinotajích; konkrétnější smysl jsem si spíš domýšlel.

Což je ale jedno.

Dodnes mě trochu mrzí, že jsem jí tenkrát řekl, jak je pro mě mezi zdejšími zpěvačkami až dvojkou: „Ta tvoje Baromantika je perfektní,“ plácl jsem při odchodu, „ale nedávno vydala desku Krajina rovina Jana Kirschner, a ta je ještě o něco výš…“

Teď už Lenka bydlí na Vinohradech, má šestiletého syna, krájí zeleninu do polévky a směje se: „Přesně si pamatuju, co jsem ti na to odpověděla!“

Podpořte Reportér sdílením článku