Šedesátiletý David Koller: Ještě pár dobrejch písní, prosím
13. září 2020
Reportér 09/2020 · Číslo 73Šedesátiletý David Koller: Ještě pár dobrejch písní, prosím
13. září 2020
Reportér 09/2020 · Číslo 73Šedesátiletý David Koller: Ještě pár dobrejch písní, prosím
Cože? No nekecej... Ty vole, to to letí, my jsme staří! Těmito povzdechy mě přátelé vyprovázeli na rozhovor s Davidem Kollerem, když jsem jim prozradil, že David slaví šedesátiny. Ano, David! Spolu s celou kapelou Lucie symbol revolučního mládí, symbol roku 1990! A lusk: teď je z něj děda. Doslova – má malé vnouče. Ale potom taky vlastní batole, už čtvrtého syna. A vypadá pořád stejně dobře jako těch posledních dvacet let, kdy se spolu občas setkáváme.
Mnohem pravděpodobnější byla možnost, že se nedožiju ani třicítky.
Měl jsem vrozenou srdeční vadu, ale nechtěl si doktorům lehnout pod kudlu, v čemž mě máma naštěstí podporovala. Vzpomínám, jak je mi asi patnáct, jsem v motolské nemocnici a doktorka – ze které to teda dost táhlo – mi sděluje ortel: Když se budeš šetřit, máš naději dožít se pětadvaceti let.
Zase až tak vážně jsem to nebral, protože k mému zdraví měli doktoři výhrady odjakživa, a já se přitom cítil zdravě.
O. K. Jestli má pravdu a čeká mě posledních deset let, tak si to chci užít: pojďme, rozjedeme to! Prostě puberťák.
Tím myslíš koho?
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.