Pavel Pafko: Do penze odejdu, až budete chtít
28. června 2020
Reportér 07/2020 · Číslo 71
Pavel Pafko: Do penze odejdu, až budete chtít
Zvětšitfoto Tomáš Binter
Vzpomínka stará sedm let: Snažil jsem se vyjet na kole do alpského kopce, ale nešlo to, byl na mě příliš prudký. Ze skupinky cyklistů přede mnou se odpojil drobný šedovlasý muž, věkem už dědeček, sjel dolů, dal mi ruku na záda a začal mě tlačit. Takhle jsem poznal slavného chirurga Pavla Pafka, který začátkem letošního července slaví osmdesátiny. Stále je stejný. Stejně jako tehdy se na mě zlobí: „Neříkejte, že jsem slavný. Nejsem.“
Ještě pořád šlapete do krpálů na kole?
Samozřejmě.
A není to už náhodou elektrokolo?
Zatím ne. To si nechávám – pokud budu živ – na dobu po devadesátce.
Kolik kilometrů najezdíte ročně?
Moc to nemá smysl měřit, protože střídám kolo silniční s horským, ale průměrně zhruba tři tisíce.
To je neuvěřitelné.
Jak, neuvěřitelné? Vezměte si, že profesionálové najezdí ročně těch kilometrů i přes třicet tisíc!
Na vás je vidět, jak výrazně se často liší věk v občanském průkazu od věku biologického. Čím to, že jsou někteří osmdesátníci vlastně pořád docela mladí?
Délka života je dána jednak geneticky, a potom taky způsobem, jakým ho žijete. U některých lidí genetika způsobí, že jsou degenerativní změny organismu rychlejší než u jiných – jestli budete mít jako šedesátník třeba Parkinsona nebo Alzheimerovu chorobu, to moc neovlivníte. Ale potom jsou faktory, které ovlivnit můžete.
Životospráva a pohyb?
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
VÝBĚR DNE
