Nic proti Číňanům, ale... Ať je Krumlov chvíli český!
7. června 2020
Reportér 06/2020 · Číslo 70
Nic proti Číňanům, ale... Ať je Krumlov chvíli český!
foto Jan Hromádko
Z ČERVNOVÉHO VYDÁNÍ. Do Českého Krumlova jezdívám každý rok, a i když jsem zpočátku váhal, jestli to není vykřičený skanzen, dnes vím jistě, že jde o skvělé místo pro život. A úplně nejlepší je Krumlov opravdu právě teď. Ve všední dny se kolébají středověkými uličkami kachny pátrající po turistech, kteří by jim hodili palačinku. V pátek odpoledne pár stovek turistů dorazí – českých. A nadšených. Město věří, že krizi zvládne i díky nim.
Květen se přehoupl do druhé půli, na pár dní jedu do Českého Krumlova a jako obvykle se nejdřív stavím kousek za městem u jedné z místních legend.
Nad železničním viaduktem je dřevěný srub, v něm ticho. Zvednu telefon: „Kdepak seš, Kúčo?“
Přítel Kúča býval snad nejvýraznější postavou bohémského Krumlova devadesátých let – mimo jiné vedl místní kapelu Bratři Karamazovi, na jejíž koncerty chodily stovky fanoušků. „Jó,“ směje se občas Kúča, „tehdy jsme byli rozjetí a hudebně na to neměli. Dneska na to máme, ale zase už nejsme rozjetí.“
Aby se Kúča neuchlastal v epicentru hospod, přestěhoval se sem do chatičky, čtvrt hodiny pěšky za Krumlov. Zvedá mi telefon: „Nahoře na kopci jsem, seběhnu za chviličku.“
A jo, vlastně. Kúča si chodívá na kopec číst, kreslit nebo meditovat; vždycky s lahváčem budvaru.
O pět minut později už je v chatce, velkoryse mi nabídne buď jointa, nebo svou novou knihu povídek, kterou vydal v nákladu třiceti kusů, a pak se tázavě podívá: „Co tě sem přitáhlo?“
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
