Skočím, a snad roztáhnu křídla

Kdyby začal hořet dům a on mohl vyběhnout na ulici s jedinou fotkou, zachránil by tu, na níž vidíme v zasněžené krajině bílého jelena, a taky automobil převrácený na střechu; pravděpodobně po havárii.

Tuhle má ze všech nejradši, a jeho obdivovatelé taky: Martin Stranka nabízí své fotky vždy jen v limitovaných edicích, po pár desítkách kusů, a jelen u bouračky je už téměř vyprodaný (přitom nejmenší nabízený formát, 48 × 30 centimetrů, přijde na osmnáct tisíc korun).

Ponořme se do toho výjevu, ať lépe chápeme, proč a jakým stylem Stranka tvoří.

Jeho fotky jsou velmi výtvarné a dělá jich jen pár do roka, dvě až tři. Jednak to dílu dodává nádech lukrativity, ale důležitější je, že téměř každý Strankův snímek vyžaduje dlouhou přípravu a složitou produkci.

„Například nápad na fotku s jelenem vznikl ve chvíli, kdy jsem se díval na film Single Man, ve kterém hned na začátku ztrácí Colin Firth svého životního partnera při nehodě,“ vzpomíná Stranka. Zmíněná scéna ho dojala, viděl se v ní – proč, to vysvětlíme za chvíli.