Táňa Pauhofová: Výborný případ pro psychiatra
9. února 2020
Reportér 02/2020 · Číslo 66
Táňa Pauhofová: Výborný případ pro psychiatra
Zvětšitfoto Tomáš Třeštík
Čekal jsem na břehu Dunaje. „Bozkávam,“ vynořila se ze tmy, podala mi lahev slovenského červeného vína – a sama si pak v restauraci objednala mátový čaj. Zcela výjimečně měla volný, nepracovní večer, a pro mě byl ten večer výjimečný taky. Brzy jsem pochopil, že šestatřicetiletá herečka Tatiana Pauhofová je ženou velmi introvertní a plnou pochybností – a přesto dokázala hovořit s nezvyklou upřímností.
Děkuju za víno, já vám nesu knížku. Ale vy jste přišla s nějakou vlastní, že jo?
To já vždycky. Jednu si beru ven, například tentokrát to je román Kniha o Baltimorských od Joëla Dickera. A nejmíň jedna další na mě čeká doma; dnes v noci to bude Alejandro Jodorowsky a jeho Psychomagie.
To se mi líbí. Kdysi jsem taky pořád četl, jako školák často i za chůze…
To dělám běžně, ale u vás mě to překvapuje. Muži jen málokdy zvládají multitasking.
Však jsem často narazil.
Jo? Já vlastně taky – člověk musí párkrát narazit, aby se něco naučil. Teď už s tím nemám potíže.
A víte, koho jsem miloval? Jaroslava Foglara.
Jak jinak, taky jsem ho četla ráda.
Jako dvanáctiletý jsem zavolal Foglarovi z telefonní budky, vetřel jsem se k němu na návštěvu – a takhle udělal svůj první rozhovor.
Kdybych si já mohla vybrat, s kým udělat rozhovor, pak by to byl Edgar Allan Poe.
Kvůli tomu Havranovi, co krákal „Nevermore“?
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
VÝBĚR DNE
