David Černý: Nejspíš mám blbej ksicht

Post Image

David Černý: Nejspíš mám blbej ksicht

Play icon
27 minut

foto Tomáš Třeštík

Potkáváme se po sedmi letech, já jsem za tu dobu zestárnul. „Ahoj Davide,“ zdravím v lokále Mlýnská kavárna, a on chvíli neví: „Jo, to seš ty!“ Sám se zdánlivě nezměnil – i po padesátce klukovsky energický, rozcuchaný, rozesmátý, prostořeký, všechno a všichni se tu okolo něj točí. Po chvíli si přece jenom první drobné změny všimnu: David Černý přestal pít. Anebo nepřestal? Během práce na našem rozhovoru se situace velmi zvláštně zkomplikuje.

SETKÁNÍ PRVNÍ

Mělo být i posledním, zdálo se, že máme hotovo. Pár dnů po našem setkání se ovšem David Černý dostane do nepříjemné situace na ruzyňském letišti, a tak si budeme muset popovídat znovu. První část rozhovoru začíná zde, druhá následuje v závěrečné části tohoto textu.

Proč téhle hospodě na břehu strouhy Čertovky říkáš Základna?

Vzpomínáš na dobu, kdy se jednalo o amerických raketových základnách na našem území?

Vzpomínám, vždyť to je jen deset let.

Tehdy i spousta kamarádů křičela, že základny nechtějí, protože jsou přece humanisti, ale naštěstí mám i jiné kamarády, se kterými jsme řekli: „Nechceme jen základny, chceme rakety!“ A hodně jsme o tom mluvili právě tady, protože já v Mlýnské vysedával skoro denně, býval to můj obývák.

Proč mluvíš v minulém čase?

Od doby, kdy jsem vypustil alkohol, se frekvence mých návštěv trošku snížila.

Nikdy bych do tebe netipoval, že přestaneš pít.

Podpořte Reportér sdílením článku