David Černý: Nejspíš mám blbej ksicht
10. listopadu 2019
Reportér 11/2019 · Číslo 63
David Černý: Nejspíš mám blbej ksicht
Zvětšitfoto Tomáš Třeštík
Potkáváme se po sedmi letech, já jsem za tu dobu zestárnul. „Ahoj Davide,“ zdravím v lokále Mlýnská kavárna, a on chvíli neví: „Jo, to seš ty!“ Sám se zdánlivě nezměnil – i po padesátce klukovsky energický, rozcuchaný, rozesmátý, prostořeký, všechno a všichni se tu okolo něj točí. Po chvíli si přece jenom první drobné změny všimnu: David Černý přestal pít. Anebo nepřestal? Během práce na našem rozhovoru se situace velmi zvláštně zkomplikuje.
SETKÁNÍ PRVNÍ
Mělo být i posledním, zdálo se, že máme hotovo. Pár dnů po našem setkání se ovšem David Černý dostane do nepříjemné situace na ruzyňském letišti, a tak si budeme muset popovídat znovu. První část rozhovoru začíná zde, druhá následuje v závěrečné části tohoto textu.
Proč téhle hospodě na břehu strouhy Čertovky říkáš Základna?
Vzpomínáš na dobu, kdy se jednalo o amerických raketových základnách na našem území?
Vzpomínám, vždyť to je jen deset let.
Tehdy i spousta kamarádů křičela, že základny nechtějí, protože jsou přece humanisti, ale naštěstí mám i jiné kamarády, se kterými jsme řekli: „Nechceme jen základny, chceme rakety!“ A hodně jsme o tom mluvili právě tady, protože já v Mlýnské vysedával skoro denně, býval to můj obývák.
Proč mluvíš v minulém čase?
Od doby, kdy jsem vypustil alkohol, se frekvence mých návštěv trošku snížila.
Nikdy bych do tebe netipoval, že přestaneš pít.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
Doporučení autoři
VÝBĚR DNE
