Balím kufry, opouštím Kašperk
13. října 2019
Reportér 10/2019 · Číslo 62Balím kufry, opouštím Kašperk
13. října 2019
Reportér 10/2019 · Číslo 62Balím kufry, opouštím Kašperk
Objel jsem půl světa, ale marně se snažím vybavit místo půvabnější než hrad Kašperk – zvlášť touto dobou, kdy podzim pestře barví Šumavu, přes modré kopce je vidět daleko do Bavorska, a kdo odbočí z lesní cesty, za chvíli se vrátí s košem hub. Hradní brána je návštěvníkům stále otevřená, desítky, někdy i stovky denně jich na Kašperk šplhají, ale nikdo si nevšimne, že se tu odehrává malé drama: pan kastelán vyklidil byt a odchází do údolí.
Když chystal režisér Jiří Strach před patnácti lety pohádku Anděl Páně, potřeboval sníh a celkem logicky si vybral nejvýše položený královský hrad v Česku – gotický Kašperk (886 metrů nad mořem), na kterém se svým štábem strávil deset natáčecích dní.
Ke Kašperku má od té doby silný vztah, a teď se rozčiluje kvůli odchodu zdejšího kastelána Zdeňka Svobody: „Kdybych byl aristokratickým restituentem,“ zasní se Strach, „hned bych ho najal k správě svého panství!“
Co přesně režiséra tak trápí?
Bere to zeširoka: „Už jsem točil na mnoha hradech, zámcích i v klášterech a všichni kasteláni jsou vesměs vzdělaní, laskaví lidé,“ říká, „ale nade všemi ční Zdeněk Svoboda. Za devatenáct let zpopularizoval Kašperk takřka z ničeho – polozříceninu vytáhl svou pílí a pracovitostí mezi nejznámější památky české gotiky. Natočil jsem tam první díl Anděla Páně a spolupráce s panem kastelánem byla naprosto příkladná, vřelá a vstřícná. Rád jsem se potom na Kašperk vracel, plánovali jsme spolu další natáčení, jenomže jsme v Čechách… Když to někde příkladně funguje, hned se objeví partička nýmandů, která se buď chce na cizí kvalitní práci přiživit, nebo do ní ze závisti zkouší hodit vidle. Město Kašperské Hory si zvolilo novou radnici, která zřejmě kastelánovu kvalitu neunesla – tleskalo se kastelánovi, nikoli jim… Milý Karle Schwarzenbergu,“ položí Strach na závěr své obžaloby řečnickou otázku, „nesháníte náhodou brilantního kastelána?“
Kdyby teď Jiří Strach vešel spolu s námi na nádvoří, zjistí dvě důležité věci. Za prvé by se mohl zeptat stále ještě přítomného Zdeňka Svobody osobně, zdali o jakékoli další místo kastelána stojí („Ani ne, tahle profesní kapitola je nejspíš uzavřená – já už raději nikdy nechci být ničím zaměstnancem…“), což by ho možná zamrzelo, ale vzápětí by se stal svědkem scény potěšující.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.