Pavel Liška: Promiňte, že pořád odbočuju

Kolik je dnes vlastně tvému synovi?

Už čtrnáct.

Nevím, jak ty, ale já si často představuju, jak svoje děti jednou, až jim bude třeba šestnáct, vytáhnu na dlouhou cestu. Taky to tak máš?

Šimona bych na cestu vzal rád, ale zatím by klidně stačila i nějaká středně dlouhá.

Jen přes jednu polokouli?

I kratší… Šimona mám ve střídavé péči, a jak se nám s Barčou v posledních letech narodily dvě malý holčičky, tak mu ukously kus času; bylo toho doma moc. Čtyřletý mazec, teprve teď snad doznívá. Ještě je třeba zmínit, že jsem si zkraje loňského roku vyrazil na cestu po Střední Americe, ta trvala čtvrt roku, a tak mám prostě pocit, že jsem Šimona trochu zanedbával.

Na společné cestě byste to mohli napravit.

Vím. Ale on má teď období, kdy hledá, co ho baví. Sám dospěl k tomu, že už nechce trávit čas u počítače, tak se jednu dobu nadchl třeba pro ekologii, teď řeší spiklenecký teorie…

Celý svět řídí třináctka nejbohatších rodin?

Taky, různí ti Rothschildové, a prezidenti jsou jen figurky… Ale jak se hledá, tak zrovna na vandr se mu moc nechce. Přes léto jsme byli na chalupě, já už balil věci, že pojedeme pod stan třeba do Rumunska, ale Šimona Karpaty nenadchly, chtěl by spíš do Tokia. Hledá se, hledá.

To udělal chybu, s tím Rumunskem!