Pojďte s náma do muziky!

V pátek odpoledne vyrážím za Márdim do Pardubic.

„Fakt si dáme sraz až v pět?“ ptal jsem se ho včera večer a on přikývl, že takhle to úplně stačí. „Pojedeme do Chotěmic,“ uvažoval nahlas, „což je pod Táborem, podle navigace dvě a čtvrt hodiny, s benzinkou dvě a půl, očekávaj nás tam v sedm, takže to bude tak akorát.“

Nějak jsem ty počty nechápal, ale Márdi, zpěvák a textař Vypsané fiXy, mi postoj svého pětadvacetiletého souboru vysvětlil: „Obvykle přijíždíme na poslední chvíli. Jsou kapely, který vyrážej na akce strašně brzy, typově Mňága a Žďorp; mají to tak nastavený, ale pro nás je nejhorší dlouho čekat, než koncert začne, to bejvá únavný – přesně proto, myslím si, vznikají v kapelách problémy. A my to neumíme, i kdybychom chtěli. Když jsme jeli společně s Mňágou šňůru, aspoň jedinkrát jsme se je snažili předběhnout, dali jsme do toho všechno… Jenomže když jsme dorazili na koncert, Mňága už měla připravenej aparát – takže ta pátá v Pardubicích opravdu stačí.“

Márdi má pravdu, nějak se to vždycky stihne. Když kapela domluví koncert, dostane od pořadatelů zhruba následující harmonogram: Příjezd 19.00, zvuková zkouška 19.30, začátek 20.30. A zrovna Vypsané fiXe stačí na zvukovku deset minut, s ničím se nepáře. Chvíli před začátkem chlapci vylezou na pódium, cvičně zahrají půl písničky a pak už můžou bez jakýchkoli konfet, masek nebo kouřových efektů začít.

Nedělají cirkus – ale rokenrol.