Boty, zastavte se. Tady končí Bangladéš
5. května 2019
Reportér 05/2019 · Číslo 57
Boty, zastavte se. Tady končí Bangladéš
5. května 2019
Reportér 05/2019 · Číslo 57Boty, zastavte se. Tady končí Bangladéš
Veronika Šubrtová
Chvíli už se zdálo, že se ze mě stává moudrý a klidný muž. Běžel jsem přes celý Bangladéš, a zatímco jih byl krutý, na severu se mozek zvláštně vyčistil. Dnes už vím, že to bylo dočasné, ale smysl můj bizarní výkon měl: stovky lidí „banglaběhu“ fandily a postupně během něj naposílaly tamním chudým školákům dvě stě tisíc korun.
Běžím mezi rýžovými poli, která začínají padesát kilometrů nad hlučnou a špinavou metropolí Dhákou, a vzpomenu si na jednoho ze svých nejlepších přátel – spolužáka z gymnázia, znám se s ním čtvrt století.
Vždycky jsem myslel, že ho znám dobře, ale pletl jsem se, nedávno překvapil.
Dobrovolně odešel z dobře placené šéfovské pozice v novinách a začal pořádat školení a kurzy, na kterých učí muže, jak pracovat se svým vnitřním mužstvím, jak ho správně rozvíjet, jak díky tomu lépe žít – víc nevím, nikdy jsem se o tahle ezotericky působící učení nezajímal, a to jsem taky kamarádovi řekl: „Podle mě děláš chybu…“
… Bacha, tady se plazí dvoumetrovej had, metr ode mě! Fuj, to jsem se lekl – mezi bangladéšskými rýžovými poli se běží mnohem líp než mezi výfuky a cihelnami, ale přinejmenším na hady si musím dávat pozor…
Na druhou stranu jsem kamaráda chápal, protože krize středního věku není výmysl. I já poslední dobou přemýšlím, jestli žiju správně, a občas nevím. Jsou dny, kdy mám mozek ve svěráku, usmívám se leda z donucení, není mi přesně jasné proč. Práci mám krásnou, rodinu skvělou…
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.