Vlasta Třešňák: Mám doma psa, totiž kočku

Chlapi se obvykle dobře rozpovídají přes fotbal, ale teď nevím… Baví tě fotbal?

S fotbalem jsem skončil, když mi zkraje šedesátých let můj idol Andrej Kvašňák vypustil přední kolo a ukradl ventilek, jelikož jsem jel v Karlíně po chodníku. Kvašňák se dopotácel do hospody Globus a já dotlačil kolo domů, kde jsem si u Radia Luxembourg našel jiný idoly.

Kvašňák měl stříbro z mistrovství světa v Chile roku 1962 – ten ventilek ti šlohl někdy tenkrát?

Jo, tehdy na podzim.

Do Beatles uprostřed onoho léta nastoupil Ringo, v říjnu pak kluci vydali singl Love Me Do. Tyhle idoly sis našel?

Uhádl jsi… Ale pozor, Ringo na nahrávce Love Me Do nebubnuje, jen hraje na tamburínu. Na Luxembourgu tehdy pouštěli Love Me Do několikrát denně, „Bítls, Bítls!“ křičel k tomu hlasatel. Sígr Hudousek, nejstarší z naší tlupy, si nechal ten výkřik neuměle vytetovat na předloktí – „Bítls“. Byl asi čtrnáct dní největší frajer v Karlíně, než jsme se dozvěděli, že název té skupiny se píše jinak. Hudousek pak na čas zmizel a vrátil se s pěti lahvovými desítkami a čerstvě přetetovaným předloktím. „Chci Bítlstivý“ tam měl teď vytetováno.

Chtěl být lstivý.

A opět byl největším frajerem v Karlíně…

Abych se zorientoval v čase, od kolika let jsi chodil na pivo? My o generaci mladší vlasáči obvykle začali v prváku na střední, ale ne všude nám nalili, z gymnázia Budějovická jsme museli kolem tří jiných hospod až pod Kačerov k Četrům, kde bylo všem všechno jedno…

V cikánský hospodě za Negrelliho viaduktem to bylo od patnácti let snadné. O tři roky starší Milan Korman, můj budoucí saxofonový kolega, si poručil tři piva, jedno dal mně a druhé kolegovi Bélovi Gadžorovi, basistovi. Revanšoval jsem se po letech, koncem minulého století, když je, cikány, nechtěli po našem koncertě v Přerově obsloužit v jedné místní, ehm, restauraci. Objednal jsem si tři piva a tři guláše, nakrmil je. Ó, romano roviben, dvacáté století…

Prosím tě, vrať se mi nazpět do hospod šedesátých let!