Golfistka Spilková: Musím na sebe být hodná

Vždyť já ji odněkud znám, říkám si několikrát během rozhovoru, ale odkud, sakra, odkud?

Ta hlava!

Ani Klára Spilková neví o tom, že bychom se v minulosti potkali, takže to je nejspíš jenom pocit – asi jsem potkal jinou, podobně hezkou a věčně rozesmátou holku. Občas se poštěstí, zvedne vám to náladu. Tak jako teď, když se spolu nejdřív procházíme po pražských Vinohradech, kde poslední dva roky, přesně do těchto dnů, žila (dětství strávila v centru, kousek od Staroměstského náměstí, už za pár týdnů bude bydlet na Floridě), a pak si sedneme do kavárny na čaj („Kafe si dám ráda, ale jednou týdně stačí…“).

Když se později večer vrátím domů, tak mi to přece jen nedá, podívám se do svého novinářského archivu, protože co kdyby náhodou, že jo?, a…

… a intuice byla správná, jednou už jsem s Klárou rozhovor dělal, byl nejspíš první v jejím životě. Vyšel koncem roku 2005, kdy jí táhlo na jedenáct – článek se jmenoval „Až vyrostu, budu šampion“ a já se snažil odhadnout, ze kterých českých dětí se stanou úspěšní sportovci.