Vezu jenom klarinet a moskevského švába

Čtyřicetiletý hudební skladatel a klarinetista Floex koncertuje po světě už od počátku milénia, kdy vydal debutovou desku Pocustone – seznámil tehdy české posluchače s hudbou na pomezí vážné hudby a elektroniky, dostal cenu Anděl, zažil pár týdnů mediální slávy, ale od té doby rezonuje značka Floex o něco víc v zahraničí: „Tam mám,“ tipuje, „takových osmdesát procent fanoušků.“

Jejich počet se zvedá, k čemuž přispělo několik důležitých okolností:

1. „Už někdy roku 2005 nás časopis Filter vyslal do Londýna na tehdy prestižní festival The Big Chill, kde za námi po koncertě přišel neznámý kluk, chválil, jak jsme se mu líbili, mě to dojalo, dal jsem mu desku, a později se ukázalo, že to je veliký kamarád Joa Achesona, kapelníka populárních Hidden Orchestra. Joe začal sledovat, na čem dělám dál, a když jsem roku 2011 vydával album Zorya, napsal, že se chce seznámit osobně. Začali jsme si vyměňovat remixy, občas míváme společné koncerty, prostě Hidden Orchetra nás od té doby podporují – i v tom Londýně koncem letošního listopadu jsme vystoupili jako jejich předkapela.“

2. „Roku 2009 vydala česká firma Amanita Design adventuru Machinarium, kterou odborné časopisy zařadily mezi nejlepší světové hry celé sezony, a úspěch měl i soundtrack, což mě překvapilo. Pojal jsem to jako relax, skládal bez velkých ambicí – nemohl jsem tušit, jaký vzniká fenomén… Právě přes Machinarium mě spousta lidí objeví; speciálně v Rusku jsem si všiml, že jich je většina. Nadchli se pro Machinarium a přijali i moji autorskou hudbu.“

3. „A určitě pomohl i fakt, že jsem se před pěti lety upsal německému vydavatelství Denovali, od kterého jsem letos, s poslední deskou, přešel k britským Decca Classics. Ti se k mému stylu, jakési moderní klasice, hodí ještě líp…“

Pozor, orgán!