Janek Ledecký: Řecko, jsi moje všecko

Kdyby měl mít tenhle rozhovor jen jednu větu, jak by zněla?

Řecko, jsi moje všecko.

Je to tak silný vztah?

Naše rodina je nomádská – po celý rok hlavně kvůli Ester, ale taky kvůli mojí práci improvizujeme, a tady na Lefkadě je jediné místo, kde se sejde většina věcí, které potřebuju ke štěstí. Za prvé jsme na pár týdnů všichni pohromadě. Za druhé to tady na moři senzačně klouže prknům i lyžím, a my jsme kluzácká rodina. Dnes se už dokonce ani nevěším z toho, když náhodou nefouká – zjistil jsem totiž, že se mi tady v takových dnech dobře píše a přemýšlí.

Ještě nějaké další výhody?

Letos jsem tu měsíc, a například boty obouvám akorát ve chvílích, jako je tahle – když jsme si vyrazili na večeři. Nebo tady s rodinou skoro denně hrajeme karty. Víš co? Já řeknu historku, která ti ukáže, jak se tady cítíme.

Nejdřív mi řekni, prosím tě, kdy jste na Lefkadu začali jezdit.

V červenci roku 2004. Dva dny poté, co nás Řekové vyřadili v semifinále fotbalového mistrovství Evropy. Vystoupili jsme tehdy z trajektu a celníci nás vítali: „Sorry, hráli jste líp…“ Letos jsme tu popatnácté v řadě.

A ta historka?

Kdysi se v okolí plavil na jachtě jeden kamarád miliardář a lákal, ať se k němu přidáme. Vymlouvali jsme se, že skvěle fouká, že je nám dobře, ale pak jeho loď zakotvila přímo v téhle zátoce a ozval se telefon, ať zajdeme aspoň na skleničku, tak jsme sedli do našeho tehdejšího čtyřmetrového člunu, na který jsme byli strašně pyšní, připluli k jeho lodi, která byla desekrát delší, třípatrová, a on nás v podstatě unesl na dva dny z Lefkady – pluli jsme okruh kolem Kefalonie a Ithaky.

A? Dobrý?