Panoptikum Krumlova Čín... vlastně Českého

Kompletní reportáž Tomáše Poláčka z Českého Krumlova si můžete poslechnout zde.

…

Teď máme deset hodin dopoledne, slunce se dostává do nálady, a s ním i Kúča – intelektuální mánička undergroundového typu, čtyřiapadesátiletý šéf nejslavnější českokrumlovské kapely Bratři Karamazovi a charismatický poloalkoholik, co právě ve své chatce dobalil snídaňového jointa. „Krumlov?“ Zapálí si a mávne rukou směrem k východu: „Z toho jsem se stáhnul, je to deset let, Krumlov je totiž strašně chlastací; aspoň já jsem se tam málem uchlastal…“

A s Kúčou taky většina jeho party – ne nadarmo se v Českém Krumlově (vzdáleném půl druhého kilometru vzdušnou čarou od chatky tady v Dobrkovicích) těmhle máničkám říkává „Alkajda“.

Sedneme si na verandu, pět metrů před námi projede vlak. „Na to si snadno zvykneš,“ prohlásí Kúča, odpálí onoho špeka a otevře lahváče: „Desítka,“ uklidňuje. „Čtyřikrát jsem byl na kapačkách s náběhem na delirium. Pak jsem se nastěhoval sem za město, a to bylo nejlepší rozhodnutí. Jako terapii jsem vzal kolečko a svážel šutry z okolí, což je určitě lepší než chodit na houby, protože šutr na rozdíl od hub najdeš vždycky…“