Bratři Formanové: Schází nám třetí do mariáše

Letos v dubnu zemřel váš táta Miloš Forman. Myslíte, že jste si dokázali říct všechno?

Matěj: To úplně nevím, ale my spolu uměli strávit spoustu času, aniž bychom si nějak zvlášť povídali; stačilo rozdat karty, licitovat, jinak mlčet, a najednou nám spolu bylo dobře – v takových chvílích jsem nepochyboval o tom, že nás má táta rád, ani o tom, jak moc mám rád svýho tátu.

Koho teď přizvete jako třetího do mariáše?

Petr: Toť otázka. Licitovaný mariáš je hra, kterou umí čím dál míň lidí, a táta makal půl života na tom, aby ji nás dva naučil co nejlíp.

Byli jste mu vyrovnanými soupeři?

Petr: Než jsme se dostali na jeho úroveň, trvalo to desítky let. Jako mladí kluci jsme se sešli třeba u něj ve Státech, táta nám dal kapesné dvacet dolarů na den, patnáct jich do večera vyhrál zpátky, za zbytek jsme si koupili hot dog a komiksy. V dospělosti se to začalo srovnávat, a zvlášť v posledních pár letech už jsme někdy dokázali vyhrát, protože na mariáš se musíte soustředit, a jak byl táta starší, tak jakmile ho při hře něco vyrušilo, hned jsme toho my syčáci využili a o pár dolarů ho stáhli.

Kdy jste hráli s tátou naposledy?

Matěj: Je to tak rok, co jsme se u něj sešli ve třech – a to už se právě dal trochu obehrát.

Rozloučili jste se?

Petr: Při posledních návštěvách jsme už asi všichni mysleli na to, co bude příště – tátovi bylo osmdesát šest let, a to vás napadne, jestli se ještě potkáte. Z naší strany to asi bylo cítit, protože my s bráchou máme obecně sklon ke dlouhému, a v tomhle případě možná až obřadnému loučení, ale táta je…

Byl.