Jeleni, bacha, na Hradě je kravál!

Zásadní postavy tohoto přesně dvacet let starého příběhu jsou dvě.

Anebo tři, pokud budeme počítat i prezidenta Václava Havla, který počátkem devadesátých let bezelstně razil heslo, že se má Pražský hrad co nejvíc otevřít veřejnosti a že by si tam měli najít svou zábavu i mladí.

Dvě výše zmíněné a ještě důležitější osobnosti se prezidentova slova rozhodly naplnit, ačkoli bylo od počátku jasné, že jejich akce bude nejspíš příliš divoká i na Havla.

Festival Jelení příkop by se neuskutečnil bez Martina Mařana, který ve svých třiceti letech šéfoval programové divizi Správy Pražského hradu; druhým klíčovým mužem byl o něco málo starší dýdžej a pořadatel koncertů David Urban, který dnes vypráví: „Na Hradě se tehdy za Martina Mařana občas nějaké koncerty konaly, například v Míčovně. Jednou jsme spolu popíjeli a on najednou říká, jaká je škoda, že se zatím nic neuspořádalo v nádherném Jelením příkopě, a že by se mu líbilo udělat tam festival s kapelami, které do Česka vozím já, jako jsou například Transglobal Underground, Tribal Drift, Fun-Da-Mental nebo Zion Train. Když jsem pokrčil rameny, Martin dodal: Hele, mně je jasný, že ze vstupenek se to zaplatit nedá, ale jestli bude třeba, Správa Hradu na to dva miliony přispěje… možná klidně i tři… Tehdy jsem nadšeně kývl a začal pracovat na jedné z nejhezčích akcí svého promotérského života.“

Pane Medku, dechovka ne

Martin Mařan se dnes směje: „Ano, bylo to hezké, pro české fanoušky elektronické taneční hudby unikátní, ale ona byla výjimečná celá ta éra. Vždyť si vezměte, že mi v nějakých pětadvaceti dali do ruky Hrad a řekli, udělej si tady v podstatě, cokoli tě napadne – fascinující.“