Marek Taclík: Na jakém koncertě jste dítě počali vy?

Potkáme se v Krásné Lípě, s chutí popíjíme tamní pivo Zkouřená čarodějnice, a když přijde (hned po fotbale) řeč na muziku, Marek Taclík zvaný Tácek se rozpovídá; historka stíhala historku, občas třeštím oči.

„No a někdy tou dobou, když naši postoupili do finále mistrovství Evropy v Anglii,“ vrací se na počátek léta roku 1996, „se v Praze na Džbáně konal velký hudební festival, na kterém zahrál třeba sólově Frank Black z Pixies, po pódiu bloudil Shane MacGowan z The Pogues a hlavní hvězdou byl Iggy Pop…“

Ptám se Marka, kolik mu bylo – prý čerstvých třiadvacet, studoval tehdy DAMU. „Byl jsem chudej kluk,“ pokračuje, „ale na druhou stranu jsem měl kamarády v pořádající agentuře 10:15 a ti mi povolili vstup do velkýho stanu pro účinkující, kde jsem zažil luxus, například jsem prvně viděl kuchaře, jak porcují obrovskýho lososa. Mohl jsem si vzít, kolik jsem chtěl, takže jsem chvíli hltal, ale pak mě začala zajímat spíš whisky. Nalili mi na dno, tak jsem řekl, plnou!, a od té chvíle už pil jenom po dvoudeckách. Moc jsem se těšil na Iggyho a ve vzpomínce ještě vidím sám sebe, jak stojím v kotli kousek pod ním, on spouští první písničku… Jenomže potom následovala tma. Probudil jsem se o půl čtvrtý ráno přesně na tom místě pod pódiem, kde jsem stál, z čehož mi vychází, že jsem nejspíš usnul v kotli. Ale je to možný? Jak to, že mě lidi neušlapali? Nevím. Vím jen tolik, že jsem tehdy neuměl pít whisky po dvoudeckách. Vstal jsem a vyrazil od Džbánu přes ranní Prahu na Jižní Město, kde jsem měl kolej…“

Marek Taclík navštívil stovky koncertů, a protože spoustu z nich neprospal, neustále je o čem mluvit.

Necháváme mého pětiletého syna, ať hlídá jeho pětiměsíční dceru, a dlouhé hodiny spolu posloucháme muziku.