Jaký byl váš klíčový moment prezidentské volby

---

Pocit neředěné vzájemnosti

Desátého ledna jsme zorganizovali akci „FISCH YOU WERE HERE“ na podporu kandidatury Pavla Fischera. Klub Rock Café se rychle zaplnil, načež další skupina na stejný čas spontánně svolala paralelní akci na náměstí Jana Palacha. Když odtamtud vyrazil zhruba tisícihlavý dav lidí pocházejících ze všech koutů republiky na Národní třídu, aby tam halasně přivítal Pavla, který ve stejnou chvíli přijížděl do Rock Café z televizní debaty, bylo to neskutečné. Tolik pozitivní energie a pocitu neředěné vzájemnosti jsem do té doby nikdy nezažil.

---

Debata v České televizi

Jiří Drahoš se na úvod oné diskuse dopustil mimořádně hrubé chyby. Vytknout, že je Miloš Zeman prezidentem dolních deseti milionů, to v okamžiku zničilo pracně budovaný mediální obraz noblesního profesora-sjednotitele. A závěr debaty destrukci dokončil – místo vysvětlení, proč mají voliči dát svůj hlas Jiřímu Drahošovi, přišel další útok na Miloše Zemana. Ve finiši kampaně se chyby neodpouštějí, nedají se vrátit nebo vysvětlit. Není divu, že ve volební sobotu byl Hrad při pohledu z Paláce kultury, kde čekal Jiří Drahoš na výsledek voleb, zahalen v mlze.

---

Předali jsme srdce

Můj klíčový zážitek se odehrál během sobotního sčítání hlasů po prvním kole, kdy jsme se krátce dotkli skoro deseti procent, byli třetí v pořadí a já si uvědomil, že se děje zázrak. Kluk z ulice bez peněz dostal víc hlasů než sociální demokracie v nedávných parlamentních volbách. A když se pak Marek spolu s Michalem Horáčkem sešli ve štábu Jiřího Drahoše, kde mu předali srdce a vyslovili podporu, běžel mi mráz po zádech podruhé, protože jsem si uvědomil, že skutečná síla leží v rukou těch, kteří dovedou spojovat. Bylo to důležité gesto pro nás všechny; právě teď. Protože ačkoli to tak možná nevypadá, shift happens!

​​​​​​​

---

Dostala jsem naději

Zážitkem byly cesty do krajů, rozhovory a debaty s panem profesorem i dobrovolníci, kteří se za Jiřího Drahoše srdnatě bili. Pak taky nejméně čtyři úžasní protikandidáti a jejich týmy, když hodili ego za hlavu a přidali se. Lidé okolo, kteří říkali, že mají poprvé od roku 1989 sílu věřit ve změnu, která zkulturní naši politickou scénu, a nejen ji, která vylepší naše jméno v zahraničí a po níž budou na postech politiků, úředníků a diplomatů lidé, za něž se nemusíme stydět; posílí se boj s korupcí, podvody a nečestnostmi. Takže tohle pro mě byl ten nejsilnější zážitek – naděje, kterou mi celá kampaň dala. Raison d’être.