Co považujete za svůj největší životní objev?

---

Že jsem byl blbec

Každým rokem se přesvědčuji o správnosti svého optimisticko-pesimistického teorému. Když mi bylo třicet, říkal jsem si, jaký jsem byl ve dvaceti letech blbec. Ve čtyřiceti mi napadlo, co jsem to byl za pitomce ve třiceti. V padesáti jsem se hrozil nad mírou své blbosti ve čtyřiceti. V šedesáti, to jsem nad svou troublostí v padesáti trnul. Teď po sedmdesáti je mi krušno, co jsem to byl v šedesáti za pitomce. Já se s tím svěřil paní docentce Hrdličkové, bylo jí tenkrát devadesát: paní docentko, ono to někdy skončí? Vlídně na mě pohlédla a zavrtěla hlavou. Ne, pane Neffe, pravila, tak to bude pořád.

---

Pochopil jsem pískovec

Zjistil jsem, že čím větší tíha spočívá na kusu pískovce, tím je ten pískovec pevnější – a pak mi dala smysl i moje předchozí pozorování pískovcových skal. Kdybych se pískovci zabýval jako vědec, stěží bych na to přišel, já ale po skalách lezl a za chybu bych mohl zaplatit zdravím. Naučil jsem se vnímat skálu nejen pohledem, ale i hmatem a sluchem. V převedení těchto znalostí do vědeckého jazyka jsem pilný nebyl, mým hlavním oborem je paleobiologie, ale zpětně zjišťuji, že zhruba dvacet let, až donedávna, jsem byl jediný, kdo měl o vzniku typických tvarů pískovců realistické představy.

---

Neřeknu

Mou situaci vystihuje citát ze seriálu Sherlock, který se vztahuje k faktu, že Země obíhá okolo Slunce. Watson: Nedůležité? To je látka základní školy. Jak tohle můžete nevědět? Sherlock: No, kdybych to někdy věděl, vymazal bych to… Vzhledem k tomu, že první, co mě u vaší otázky napadlo, se citátu blíží, nemohu přiznat, o co vlastně jde. Je to jen o stupeň míň trapné, a kdyby se to někdo dozvěděl, musím vrátit všechny tituly, ceny a stipendia. To je důvod, proč se bez mučení o mém největším životním objevu nikdo nedoví.

---

Harmonie

Víte, co považuju za vůbec největší objev svého života? Harmonii. Neustále se rozvíjející stav vědění a cítění samotného bytí. Uvědomění si pohybu myšlenek a úhlů pohledů. Hledání způsobů, jak se vyvarovat chyb, které občas děláme všichni. No a s tím souvisí také odpuštění… Co se týká citů, emocí, které jsou nepochybně důležité, fascinující je právě propojení obou veličin. Celé to nazýváme jediným slovem: Harmonie.