Viewegh: Uvědom si, že jsem zapšklý starý mládenec

Potkáváme se každoročně, ale tentokrát jsi, Michale, vybral vůbec nejhezčí místo.

Tak vítej na Pálavě – jsem tady s dcerami a přítelkyní na dovolené.

Ještě před pěti lety sis dával exotiku, několikrát třeba Maledivy. Vzpomínáš často?

Vzpomenu si. Ale už jsem se vším smířen.

S čím vším?

Třeba s tím, že už nepiju pořád jen Barolo, naopak, většinou objednávám lacinější vína. Stejně tak jezdívám na levnější dovolené, ale jak říkáš, na Pálavě je hezky. Kdybych se narodil se stříbrnou lžičkou v puse, možná bych teď cítil újmu, ale já jsem z chudé rodiny a k moři jsem se poprvé dostal v osmnácti, s babičkou na Zlaté Písky. Že jsem se mezi čtyřicítkou a padesátkou několikrát podíval třeba právě na Maledivy, to byla, řekněme, jedna bohatá životní perioda.

A není to na Pálavě vlastně skoro stejné?

Pravdivá odpověď zní, že není. Lepší dovolenou zažiješ na Maledivách, zvlášť tehdy, když jsi v pětihvězdě, a jakmile vystoupíš z hydroplánu, hned tě vítá livrejovaný číšník. Představ si to: ležíš na pláži, vedle lehátka máš chladicí box se širokou nabídkou nápojů, a ty když ti náhodou nevyhovujou, popojdeš sto metrů k baru, kde už ti namíchají cokoli. Nasadíš potápěčský brejle, ponoříš se do oceánu, během chvíle kolem sebe vidíš zhruba polovinu ryb světa… Nebudu tvrdit, že to není krásný, ale stačilo, teď už jsem skromnej Sázavan.

Pustili by tě dnes lékaři vůbec do letadla?

Lítat můžu.

Takže ti na exotiku scházejí peníze?