Martin Žufánek: Destiluju, tedy jsem
9. března 2017
Reportér 3/2017 · Číslo 31
Zvětšitfoto Tomáš Třeštík
Rodině Žufánkových může být jedno, jestli se o ní píše, reklamu už vlastně nepotřebuje. Všechny destiláty snadno a rychle prodá, stále častěji ji trápí vybílený sklad. Má tisíce zarytých fanoušků – v dnešním Česku neexistuje o moc sympatičtější značka než právě Žufánek. Jenže proč právě ona?
Výraz „kretén“ je ve slovníku devětatřicetiletého Martina Žufánka poměrně frekventovaný, používá ho v různých významech. Občas tak označí sám sebe:
„Proč já kretén složitě vymýšlím a dělám tak strašně dobré věci, až se mi je nakonec nechce prodávat?!“
Ještě častěji to slovo vyřkne při hledání odpovědi na otázku, proč zrovna jeho rodina dodává lahve do většiny dobrých barů v zemi: „Podle mě jsme jednali logicky,“ krčí rameny, „nic zvláštního nebylo potřeba. Snad jen to, že jsme se nechovali jako kreténi…“
Přijeli jsme do rodinného lihovaru v Boršicích u Blatnice. Martin Žufánek sice tvrdí, že je introvert, ale vůbec na to nevypadá. Vede nás do zasedačky (on té místnosti říká obývák), kde se třpytí stovky lahví všemožných destilátů: „Lidi občas říkají, pane Žufánku, vy přece destilujete vlastní věci, proč tady máte i spoustu cizího alkoholu? Vždyť tím ukazujete, že existuje alternativa, proč? No protože nejsem blbec! Ať mají lidi na výběr – přijdou, ochutnají náš gin, když řeknou, tohle je srágora, tak ukážu: Támhle si vyber jakoukoli jinou flašku a běž!“
Už tenhle seznamovací proslov cosi naznačuje.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
VÝBĚR DNE
