Ivan Trojan: Anděl o berlích

Nezdá se, že byste měl nejveselejší náladu.

Upřímně řečeno, nemám. Co vy?

Já jsem výjimečně v pohodě.

Tak sláva. Ono by nebylo dobré, kdybychom tu seděli skleslí oba. I když kdo ví? Třeba by náš rozhovor byl zajímavější.

Co vás trápí?

Například vy jste mi hned mezi dveřmi oznámil, že zemřel režisér Honza Borna. Taky jsem v rekonvalescenci po operaci kyčle, hůř spím, a co si budeme povídat – občas na mě nějaká úzkost přijde, ani nevím proč.

Celou letošní zimu se skoro nemůžete hýbat. Je to špatné, nebo jste takový klid vlastně potřeboval?

Sám jste si odpověděl – je to špatné, ale má to i svoje výhody, ačkoli prosinec teda nestál za nic, to mě ještě všechno bolelo. Ale postupně si začínám vážit toho, že nemusím večer do divadla a přes den točit; že jsem doma se svojí ženou a s dětmi. Má to něco do sebe. Docela dost.

Byla ta operace plánovaná?

Plánovaná, protože už mě bolest limitovala v práci. Nejdřív jsem ji třikrát odložil, ale dál jsem odkládat opravdu nemohl.

Tušíte, proč vás kyčle dlouhodobě zlobí?