Tady ožil chcíplý pes. Možná až příliš
12. února 2017
Reportér 2/2017 · Číslo 30
Zvětšitfoto Radek Kalhous, Mafra
Před padesáti lety se tu nelyžovalo, před čtyřiceti vznikla první malinká sjezdovka. Před třiceti lety tu byla zimní oáza pro brněnské policisty, před dvaceti sem začaly stovky lyžařů jezdit kvůli neobyčejnému klidu, který si žárlivě střežily. Před deseti lety se zrodil plán na to, jak vybudovat velkolepé středisko, a dnes už víme, že byl překonán. Dolní Morava je plná turistů, což vzbuzuje silné a rozporuplné emoce.
Rok 2010. Když někomu řeknu, že jsem na Dolní Moravě, obvykle přichází reakce: „Kde to je?“
Roku 2017 se reakce liší: „Jasně. Mně je líto, jak to tam strašně zkomerčnělo…“
A já krčím rameny, protože Dolní Morava je pořád půvabná, ale jistě – překotný rozvoj, který se tu odehrává, nemá v tuzemských horách obdoby.
Dosavadním vrcholem, který už i klidnější ze zdejších obyvatel zarazil, byl pátý červenec loňského roku. Začaly prázdniny, navíc státní svátek, nad Dolní Moravou se čerstvě tyčila obrovská Stezka v oblacích, a hned po ránu vznikla před vesnicí kolona, která se postupně natáhla až k pět kilometrů vzdáleným Králíkům; toho dne přijelo na Dolní Moravu sedm tisíc lidí.
„První zatěžkávací zkoušku jsme zažili už dřív,“ říká mi velmi ochotný starosta, teprve jednatřicetiletý Richard Novák, vypadající spíše jako nadšený lyžař, který si odskočil ze sjezdovky, což je vlastně pravda.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
VÝBĚR DNE
