Kterak jsem se prolistoval Českem
11. prosince 2016
Reportér 12/2016 · Číslo 28
foto Lukáš Bíba
Na jaře mi přijde zpráva od Lukáše Hejlíka. Ne, nejsem tak mimo, abych nevěděl, že je to herec – viděl jsem ho v seriálu Terapie. O mnoho víc toho ovšem nevím. „Co kdybychom v listopadu podnikli turné se scénickým ztvárněním vaší knihy?“ táže se. Netuším, o co mu jde, ale souhlasím.
Bude to dobrý, uvidíte, já dělám Listování už patnáct let, slibuje mi Lukáš Hejlík, načež si potykáme, ale do posledního října se nic neděje, což mi připadá zvláštní – můžu si jen představovat, co mě v listopadu asi tak čeká.
Viděl bych to na tři křesílka a starožitné lampičky, pod nimiž budeme deklamovat úryvky z mé knihy o cestě autostopem kolem světa, což je program, na který bych nešel ani v případě, že by mi za to pořadatel nabízel pětistovku.
„Zítra začíná turné, takže zkouška!“ zahlásí konečně Lukáš – sejdeme se v hospodě a on přináší tři mé knihy, v nichž je vždy prvních třicet stran přelepeno scénářem. Nad pivem si ho přečteme: a budiž.
Z knihy zbylo pět procent, ale logiku ten příběh dává. Pár scének přibylo, nebo se u Lukáše v počítači proměnily. Opravdu si nepamatuju, že by mi nějaký řidič ukazoval místa, kde stávaly gulagy, a přitom říkal: „Gulag… Gulag… Sněgulag!“ Ale mně je to fakt jedno, hlavně, ať na nás někdo přijde a koupí pár knížek, to bude stačit.
Kutná Hora
Čeká nás první ze čtyřiceti představení. „Čtyřicet není málo,“ konverzuju cestou a Lukáš praví: „Já dělám taky spoustu dopoledních hraní pro školy, takže mám těch špílů v listopadu osmdesát devět.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
