Doktor na tripu: „Dýchám, nebo ne?“
11. září 2016
Reportér 09/2016 · Číslo 25
Zvětšitfoto David Těšínský
Ptaly se mě děti, čím bych se živil, nebýt novinářem, a já jim řekl, že bych chtěl být psychiatrem. S odpovědí se spokojily, a tak jsem mohl zamlčet fakt, že bych chtěl být Tomášem Páleníčkem, který je zároveň tak trochu psychonaut – jednou za čas se v pracovní době a pro blaho příštích generací poměrně drsně intoxikuje. Například teď se chystá na odvar z ayahuascy.
Blížil jsem se k nové budově Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech a už dopředu cítil k Tomáši Páleníčkovi sympatie, protože lidé, jako je on, mi můžou splnit velké přání.
Totiž: Pokud bych jednou dlouze a v bolestech umíral, chci dostávat psilocybin, který známe z halucinogenních hub. Od jistého říjnového večera v bruntálských lesích vím, že mě tahle látka naprosto zbavuje strachu ze smrti, nádherně mě s ní smiřuje, směju se jí…
„Což není jen váš pocit,“ řekne mi později Páleníček, „dnes už máme jasná data, podle kterých psilocybin výrazně snižuje míru úzkosti u pacientů s terminální diagnózu. Je to tedy jedna z indikací, která by byla naprosto namístě.“
V což doufám, ale teď se vraťme na počátek našeho shledání. Hned po pozdravu panu doktorovi řeknu, že mu jeho práci závidím, a on se překvapeně zeptá: „Proč přesně?“
Když na něj začnu hrnout, že „vy jste přeci jedním z mála lidí v téhle republice, kteří se můžou legálně a v pracovní době zfetovat“, dvakrát nadšeně se netváří.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
VÝBĚR DNE
