Bolek a Lolek jedou po Sibiři

Jízda s polským podivínem byla jistě nezapomenutelná, ale poněkud mě vyčerpala, k čemuž se bude vztahovat dnešní význam písmene O. Světové tažení o. Poláčka pokračuje.

Nejpodivnějším řidičem byl Piotr, ale za zmínku by stáli všichni – zatím jich až sem, k Novosibirsku, bylo šestačtyřicet.

Než se dostanu ke svému Polákovi, zmíním alespoň Varise s Rózou, kteří se objevili na silnici kousek za Čeljabinskem ve starém sovětském autě: „Okna se nedají otevřít, dveře se nedají zavřít,“ smějí se.

Ti dva se smějí celé dvě hodiny, z obou vyzařuje životní spokojenost. Ona peče chleba a sladké šátečky, dá mi jeden s tvarohem a jeden s povidly, on je havíř.

Měli bychom se víc družit

Když nastupuju do auta, vždy se nejdřív kouknu, jestli a jaký se houpe pod oknem svatý obrázek. Je-li můj řidič věřící, zaručeně bude dobrý člověk, taková je aspoň moje zkušenost. A tady visí jakési kolečko s islámským znakem. Varis s Rózou jsou zdejší Baškirové, čili muslimové. Právě touto dobou se chystají na postní měsíc. Moc zapálení ovšem nejsou: „Dobré vepřové si dám rád,“ přikývne Varis. „A dobré pivo taky…“