Kniha? Obraz? Investice? Uděláme Havla jinak!

Otevírám velmi zvláštní, těžkou knihu v kovové vazbě. „Tak co?“ pozoruje mě trojice třicátníků, kteří se rozhodli vydávat bibliofilie, čímž trochu překvapili i sebe samotné. „Nádhera,“ přikývnu. „Kolik stojí?“ Prý dvanáct tisíc korun. Rozhodně mě ta částka nepohoršuje. A to jsem ještě nevěděl, že tohle dílo získá koncem dubna ocenění Nejkrásnější kniha roku.

Listovat překrásným vydáním Havlovy básnické sbírky Antikódy by byl zážitek, pokud by se tedy člověk dokázal zbavit pochybností. Nemám mastné ruce? A nemůže se stát, že nějakou stránku pokrčím? Opatrně, říkám si. Hlavně opatrně!

Bibliofilie z nakladatelství Teapot si nikdo příčetný nebude číst v autobuse cestou do práce. No jo, ale kde si je lidé čtou? A jací ti lidé jsou?

„Sám bych si to nejspíš nepořídil,“ uvažuju polohlasem, „nevěděl bych, co s tím. Ty knihy jsou až příliš vzácné na to, abych jimi pravidelně listoval… Řekněte mi, kdo takové bibliofilie vlastně kupuje?“

Slovo si bere Lukáš Novosad: „S tím mám osobní zkušenost,“ zasměje se tento novinář a občasný překladatel z lužické srbštiny: „Jako vůbec první velkou bibliofilii jsme totiž vydali Černou vzducholoď, báseň Jiřího Suchého…“

… ano, vím. Už tato kniha vzbuzovala pozornost – cena sedm tisíc korun, všech sto dvacet kusů do roka zmizelo.