Kašpárkovo drsné představení (s hvězdičkou)
10. dubna 2016
Reportér 04/2016 · Číslo 20
Zvětšitfoto Johana Pošová
Plánoval jsem, že strávím den v restauraci, a ano, restaurace to je – ta, která v březnu získala michelinskou hvězdu. Pražský Field. Až ale v noci odejdu, budu mít pocit, že jsem se nacházel zároveň i v divadle, výtvarném ateliéru, blázinci a kotli ostravského Baníku.
V pondělí ráno bych se tomu vtipu zasmál. „Pánbůh se ptá kamenů, zdali by se nechtěly stát kuchaři, a kameny odpovídají: Na to jsme málo tvrdí.“
Když ale v pondělí před půlnocí restauraci Field opouštím, k smíchu mi to nepřijde. Neskutečný hukot, říkám si, nikdy bych to nedal. Zaprvé bych nestíhal – chyběla by mi ta možnost na pět minut zvolnit, zajít třeba na cigaretu. A zadruhé bych se psychicky zhroutil ve chvíli, kdy by na mě šéfkuchař Radek Kašpárek poprvé zařval.
Chápu, že to myslí dobře. Když ale křičí, v očích má nepříčetnost.
***
Je deset nula nula, za hodinu restaurace otevírá. Tak rychle – vytřít podlahu, prostřít stoly. Chvíli se v tom zmatku snažím zorientovat, najít klíčové postavy, a pomůže mi drnčící telefon. Zvedne ho pětatřicátník v teplákách: „Restaurace Field… Bohužel ne… Následujících pět večerů máme plno…“ Takových telefonátů dnes uslyším snad padesát.
Když mladý muž zavěsí, všimne si mě: „Promiňte, že jsem zatím ve sportovním.“ Představí se jako Miroslav Nosek, manažer restaurace a zároveň ten, kdo má pod kontrolou dění na place. Rovnou upozorňuje: „Dnes to asi bude trochu hektický.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.
VÝBĚR DNE
