Sbalit si pět švestek. Lidice v komiksu

Dvaasedmdesátiletý Antonín Nešpor mluví v obývacím pokoji svého domu v Lidicích o své matce – ta je hlavní hrdinkou komiksu, jímž právě listuje. Nešpor se narodil až po válce jedné ze 143 lidických žen, které přežily koncentrační tábor Ravensbrück, poté co nacisté 10. června 1942 jejich obec vypálili. A právě příběh Anny Nešporové z Lidic posloužil americkému autorovi Terrymu Eiselemu coby předloha pro třídílný komiks: na Amazonu si ho lze v angličtině koupit pod názvem Sbalit si pět švestek – With Only Five Plums.

Ilustrovaným znázorněním osudu své matky je Nešpor nadšen. „V tom komiksu jsem poprvé viděl tvář svojí nevlastní sestry Věnceslavy. I když je její podoba jen výsledkem kreslířovy fantazie, byl to pro mě zážitek,“ říká. Sestru nacisté poslali neznámo kam; většinu dětí z Lidic zplynovali v Polsku, muže z obce postříleli na místě a ženy uvěznili v koncentráku.

Anna Nešporová pocházela z rodiny Horákových, jejíž členy zatkli němečtí okupanti ještě před vypálením Lidic. Stalo se tak na základě nakonec nepotvrzeného podezření, že mají něco společného s parašutisty, kteří při atentátu usmrtili říšského protektora Reinharda Heydricha. I tento kus příběhu Anny Nešporové je v komiksu znázorněn. „Je tam třeba scéna, v níž šest dní před masakrem pozoruje, jak nacisté zatýkají všechny její příbuzné a ona je přitom schovaná za lípou před vjezdem do statku. Přesně tak mi to maminka, která byla v době tragédie v devátém měsíci těhotenství, vyprávěla,“ říká syn.

S dojetím mluví Antonín především o momentu zobrazeném o několik stránek komiksu dále. Annu Nešporovou (rozenou Horákovou, ale tehdy provdanou jako Kohlíčkovou) převezli okupanti k porodu do speciálně vybrané pražské nemocnice. Když na ni přišly v noci bolesti, ze vzdoru nechtěla zavolat německý personál a raději přivedla dítě na svět sama. Později vzpomínala, že přitom cítila podporu svých nejbližších, jako by stáli kolem jejího lůžka.

Narodila se dcerka, které dala jméno Věnceslava. Po měsíci Annu odvedl k výslechu gestapák, který jí dal čestné slovo německého důstojníka, že se k miminku zase vrátí. Místo toho ji odvezli do koncentračního tábora. To, jestli se Věnceslava dostala k adopci do německé rodiny, nebo zemřela, se nikdy nepodařilo zjistit. „Matka ale vždy věřila, že Věnuška někde žije,“ dodává Nešpor.

Monolog Anny Nešporové