Česká bestie v Ekvádoru

Dělám rozhovor s Tommy Schwarzkopfem – a když se po patnácti minutách konečně zdá, že jsem získal jeho pozornost, vysoký muž v elegantní kanceláři začne zase hledět na obrazovku počítače a zuřivě klikat myší. „Promiňte, nelíbí se mi ta hudba na playlistu, kterou někdo vybral pro celou kancelář,“ říká, když umlčuje rap.

Onen roztěkaný šedesátník je český honorární konzul v ekvádorské metropoli Quito: jeho otec Bedřich se společně s rodiči dostal do Jižní Ameriky z Jihlavy coby židovský uprchlík před Hitlerem. Ale hlavně – Tommy Schwarzkopf je zdejším nejvýznamnějším developerem. A interview s ním je novinářská výzva, protože při něm stále vyřizuje jiné záležitosti.

Mezi pročítáním e-mailů, posíláním esemesek a podepisováním dokumentů přinášených sekretářkou odpovídá strohými větami, které málokdy rozvine v delší souvětí. Je ještě před pandemií koronaviru a on zrovna kupuje letenky do Izraele pro celou rodinu, protože se tam chystají synovcovi na svatbu. „Mám v Izraeli bratra. Je ultrasocialista,“ pronese zahleděn do notebooku. „Ale to víte, ultrasocialistům, kteří dostávají peníze od maminky, se daří vždy dobře,“ dodává.

Táta – vlastenec na rovníku

Z podobně zkratkovitých výroků a z informací vyhledaných na internetu dávám dohromady jeho životní příběh. Otec Bedřich přijel do rovníkové země Latinské Ameriky v roce 1939 a jen o rok později jako sedmnáctiletý vyslyšel výzvu k nástupu do československého zahraničního vojska. Sloužil v tanku československé brigády v britské armádě pod velením Bernarda Montgomeryho, ale více detailů jeho syn nezná. „O válce nemluvil a já se ho ani neptal. Ale byl na své bojové nasazení hrdý,“ říká s tím, že doma dodnes mají jeho armádní pistoli, uniformu, batoh a boty. Loni v říjnu Tommy Schwarzkopf převzal v Praze z rukou českého ministra obrany Lubomíra Metnara pro svého otce vyznamenání in memoriam za mimořádné činy.

Bedřich se po válce dostal dokonce do domovské Jihlavy a k návratu do staré vlasti lákal i své rodiče. Jenže odmítli, a tak se ještě před komunistickým převratem vrátil do Ekvádoru – tam totiž rodina navázala na své československé zkušenosti a úspěšně rozjela textilní podnik, který nakonec Bedřich převzal. Když zemřel, do čela firmy se postavila jeho manželka a Tommyho matka, která ho v téměř devadesáti letech vede dodnes.