Na zdraví! Čech, který učí Ekvádor pít ležák

Je čtvrtek krátce po jedné a nedaleko historického centra ekvádorského města Cuenca vrcholí pauza na oběd. V pivnici Golden Prague s kapacitou 214 míst je plně obsazeno. Mezi stoly kmitají číšníci s půllitry s pěknou pěnou, jaká se na tradiční český ležák sluší. Pivo přistane i před Martinem Smetáčkem, který je generálním ředitelem podniku a jedním z jeho osmi českých spolumajitelů.

Pivo ze země piva

„Když jsme v červnu 2017 otevřeli, prodávali jsme při obědě jen limonády. A nyní udáme v průměru 200 kousků. V blízkosti jsou právnické kanceláře a justiční palác. Advokáti si dají jedno a jdou k soudu. Vnutili jsme této čtvrti českou pivní kulturu. A když jsme s ležákem uspěli tady, bude nám koncept fungovat i v celém Ekvádoru, i ve zbytku Jižní Ameriky,“ slibuje si pětatřicetiletý muž. Spokojeně se napije z masivního půllitru s hrdým sloganem Pivo ze země piva. Sklenice se před natočením vypláchne a nechá na pultu k okapání: v Česku norma, u rovníku podivnost, která se zaměstnancům Golden Prague jen pomalu dostávala pod kůži.

Malému pivovaru v průmyslové zóně Cuenky letos zvýšili kapacitu z dosavadních 1 500 hektolitrů ročně na dvojnásobek. „V Česku bychom s takovým směšným objemem byli tak na 320. místě,“ střílí od boku Smetáček, „ale v Ekvádoru jsme čtvrtý největší producent, zároveň nám zůstává status daňově zvýhodněného minipivovaru.“ Nabízejí tři spodně kvašené druhy podle plzeňské receptury – světlá devítka, nejprodávanější světlá jedenáctka a tmavá jedenáctka. K tomu pak dodávají jedno „nečeské“ svrchně kvašené pivo, kterým je nyní globálně trendová IPA s plnou chmelovou chutí. A k různým zvláštním příležitostem připravují speciály.

Pivovar se k tamním spotřebitelům vydal především – na místní poměry neobvyklou – cestou kvalitního ležáku. Dosavadní minipivovary, jejichž móda zasáhla Latinskou Ameriku stejně jako zbytek západního světa, se totiž soustřeďují na chuťově výraznější, výrobně snazší a levnější svrchně (tedy za vyšších teplot) kvašené druhy. Ležáky, respektive lagery, přitom mají v Ekvádoru image nekvalitního industriálního piva pro masy, na něž se používá slad z rýže a které kolem chmelnice projelo tak maximálně po zalahvování. Bolehlav je zaručen i přes nevysoký stupeň alkoholu už po třech kouscích – to vše však kompenzuje masová reklama a nízká cena. V Ekvádoru je takovým nepovedeným, ale prodávaným ležákem Pilsener. To jméno vskutku odkazuje k naší Plzni, byť to tady vědí jen opravdoví experti. Autorem prvního konceptu byl v roce 1913 plzeňský sládek František Bolek; lze se však domnívat, že by dnes „své“ pivo nepoznal.

V každém případě nedobrá pověst a kvalita ležáků v Latinské Americe znamenala pro Golden Prague potřebu vypořádat se s předsudky. „Ale já českému ležáku věřím. Je to prostě nejpitelnější pivo planety,“ říká Smetáček a usrkne z výborné jedenáctky, která by se ani v naší kotlině neztratila.

Místo turbíny pípa