Turisté drtí Benátky

Spěchající postarší pán v kravatě a umolousaném saku je zjevně místní; do Benátek patří více než kdokoli v davu směřujícím proti němu od mostu Rialto. Přesto vypadá nepatřičně, v nevyslovených kletbách pohybuje naštvaně rty a energicky si paží rozráží skupinky turistů ověšených foťáky, jako by lidským proudem plaval.

Japonská čtyřicátnice neopatrně přejede kolečky svého kufříku nohy místní dámě a hned se jí začne úslužně a s úsměvem omlouvat, což ovšem znechucený výraz v Italčině kyselém obličeji nikterak nezmění.

Tři čínské slečinky se co dvacet metrů zastavují a vybaveny selfietyčí pořizují snímky svých zmalovaných úsměvů, aniž by pohlédly na budovu, která jim pro selfíčka slouží jako pozadí. Konsternují tím paní s kočárkem a nákupem, která se kolem nich přes několik žádostí v italštině nemůže prosmýknout.

Tyto momentky z letošního května dokumentují napětí, jaké je v Benátkách cítit mezi starousedlíky a návštěvníky, kteří do jedné z nejvyhledávanějších destinací světa proudí. Loni to dokonce vedlo k tomu, že několik stovek obyvatel města, které žije z cestovního ruchu, vyrazilo do ulic a na kanály demonstrovat. Na svých transparentech turisty vyzývali, aby nechali jejich domov na pokoji a radši se na dovolenou vydali jinam.

Přerostli přes hlavu

„Benátčané jsou přitom i podle mé vlastní zkušenosti k cizincům velmi otevření. Stačí ukázat, že to tu milujete, a brzy vás přijmou,“ vypráví osmadvacetiletá Ukrajinka Olga Mufelová, která od roku 2012 dělá fotografku zamilovaným párům objevujícím město postavené na 118 ostrovech. „Že jste po pár měsících života v Benátkách dobře integrovaní, poznáte podle toho, že společně se starousedlíky nadáváte na turisty,“ říká s úsměvem v kavárničce, která je v boční uličce bezpečně ukryta před hlavním proudem výletníků.