Když Babiše obžalují

Byl prosinec 2012 a český soud poslal do vězení aktivního politika: poslance ODS Romana Pekárka pravomocně odsoudil k pěti letům vězení a uložil mu pokutu čtvrt milionu („jen“ za to, že si ještě jako místostarosta Kolína řekl o milionový úplatek – neprokázalo se, že by peníze skutečně přijal). „Stal jsem se obětí soudního systému,“ hájil se typickým způsobem. Mandátu se nevzdal, ačkoli si nad poslancem-kriminálníkem zoufala ODS i celá sněmovna. A dál pobíral plat, jen už jaksi z výkonu trestu nemohl uplatnit nárok na cestovné.

Když bylo něco takového možné tehdy, proč by to nešlo nyní v případě pravomocně odsouzeného předsedy vlády? V řízení země a kabinetu ho může podle článku 77 ústavy zastoupit vicepremiér, jak to bývá zvykem o prázdninách. Kontrasignacemi prezidentových rozhodnutí může podle článku 63 pověřit premiér kteréhokoli ministra. Do vězení by mu museli nosit k podpisu jen nařízení vlády a on by odtud posílal v motácích návrhy na jmenování nebo odvolávání ministrů…

Ale teď vážně. Už jen trestně stíhaný, natož obžalovaný premiér, který odmítá odstoupit, vytváří perverzní situaci.

Dotační podvod a poškození finančních zájmů Evropské unie jsou zločiny, za které se reálně ukládají nepodmíněné tresty. Například někdejší poslanec ČSSD Petr Wolf dostal v říjnu 2012 za neoprávněné odčerpání jedenáctimilionové dotace pravomocně šest let vězení a pětimilionovou pokutu. Od té doby je na útěku a byl na něj vydán mezinárodní zatykač. (I on pochopitelně tvrdil, že soud usiloval o „likvidaci jeho osoby“.)

V případu Čapího hnízda se Babišovi, jeho rodině a jeho manažerům klade za vinu dotační podvod v objemu 50 milionů. To je částka v českém trestním právu desetinásobně překračující hranici škody velkého rozsahu (pět milionů). Obvinění jsou sice dosud netrestaní, ale to je také podle dostupných informací z médií jediná polehčující okolnost.