Utrpení pod Leninem

Je noc, jsem ve stanu v nadmořské výšce čtyři tisíce pět set metrů, venku led a sníh Pamíru. Chlad ale není to, co mě probouzí, ležím na zateplené matraci – vzbudí mě dýchavičnost dalšího člena výpravy Ondry Moravce.

Tenhle kluk, jehož fyzička ještě nedávno vyhrávala medaile na olympiádách, leží vedle mě na matraci a dýchá jako starý baset, který zrovna doběhl na Sněžku. Dávám mu doporučený koktejl léků na výškovou nemoc; patří do něj mimo jiné viagra, ale nakonec ani ta ho do rána na nohy nepostaví. Hodnoty okysličení krve mu po měření ukazují jen 56 procent a je jasno – Ondra musí zpět. Rozhodně nemůže jít po svých, neujde totiž skoro nic.

Tahle expedice do vysokých hor rozkládajících se na území Tádžikistánu a Kyrgyzstánu se opravdu komplikuje.

Zateplená jurta

Přitom úplně na počátku to vypadá jako skvělý nápad. Výpravu dává dohromady několik týdnů předtím kamarád, prvotřídní horolezec a horský vůdce Gabo Adamec. Bude to v létě, na lyžích, někam do Pamíru – dozvídám se od svého skialpového parťáka Honzy, který už účast potvrdil. Jasně, jedu taky! Víc nepřemýšlím, vlastně ani pořádně nevím, kde ten Pamír je a co je tam za hory. Později se dozvím, že se přidává i biatlonová hvězda Ondra Moravec a nejoptimističtější plán uvažuje o výstupu a sjezdu Piku Lenina. O hoře nic nevím a zjištění, že je to sedmitisícovka, mě zrovna neuklidní. Nemám se prý ale bát.

První potíže se objevují krátce před začátkem výpravy. V týdnu před odletem volá Gabo. „Stěhoval jsem doma lavičku a hnul jsem si se zádama. Odjezd musíme o pár dní odložit, možná nepojedeme vůbec,“ hlásí do sluchátka zklamaně. Vzápětí absolvuje vyšetření, vyslechne diagnózu „vyhřeznutí ploténky“ a dostane doporučení pár týdnů ležet a nechodit ani do práce. Alespoň to poslední splní – do práce nejde, po pár dnech se totiž setkáváme na letišti. Se smíchem hlásí, že právě překonal svůj rekord tím, že došel od auta až na terminál po svých, takže se uzdravuje a sedmitisícovka už určitě nebude problém. My jsme rádi, že ho máme s sebou, v nejhorším z něj bude takový náš pan Lorenc z filmu Na samotě u lesa, „kterej teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je na slovo vzatej“.