Žádám jen spravedlnost

Tón dopisu nebyl právě optimistický.

„Češi 10. července nechali parlamentem schválit zvláštní zákon, kterým mi zkonfiskovali prakticky všechno, co v Československu vlastním. Bez náhrady. Snažili se dokázat, že jsem nacista, kolaborant, zrádce, Němec a tak dále, aby mě mohli okrást. Jenže to se jim nemohlo podařit a museli uznat, že mé chování v průběhu války bylo bezchybné, tak zkrátka protlačili parlamentem zákon, který jim přinesl kýžený výsledek. Jsou to ale džentlmeni a demokraté, že ano?“ psal 31. října 1947 Adolf Schwarzenberg ze švýcarského exilu v Laussane svému příteli Ginovi Brunellimu.

Jakkoliv si ani v tak těžké situaci neodpustil svůj typický černý humor, zákon na něj těžce dopadl. Zemřel necelé tři roky po odeslání dopisu v únoru 1950 na ischemickou chorobu srdeční. Bylo mu 59 let.

Adolf Schwarzenberg je v československé historii zapsán jako člověk, proti němuž přijal stát speciální zákon nazývaný podle jeho jména – lex Schwarzenberg. Co vlastně životní příběh tohoto evropského aristokrata vypovídá o našich dějinách?

Dětství na Hluboké

Narození Adolfa, prince ze Schwarzenbergu, oznámilo 18. srpna 1890 vystřelení 101 dělových salv z hradu v Českém Krumlově. Na svět přišel prvorozený syn a budoucí hlava krumlovsko-hlubocké schwarzenberské větve, takzvané primogenitury, který měl převzít zodpovědnost za rozsáhlý rodový majetek. Domácí učitelé ho vedli ke studiu humanitních věd a umění. Malý Adolf – jenž pochází z jiné rodové větve než bývalý český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg – hodně četl, o přečtených knihách si musel dělat zápisky a posléze o jejich obsahu dlouze diskutoval s otcem Janem – aby se naučil argumentovat a kriticky myslet.