Po přeslici IX. Nejsložitější systém ve vesmíru

Profesor Vladimír Beneš starší, kterému je, pokud jsem to dobře spočítala, šestadevadesát let (a byl ve skvělé kondici!), obor neurochirurgie v socialistickém Československu spolu s profesorem Zdeňkem Kuncem zakládal. Srovnat tehdejší a dnešní neurochirurgii je prý jako srovnávat fotbalistu Pepiho Bicana s Davidem Lafatou. (Kdyby se profesor Beneš starší nestal neurochirurgem, chtěl být profesionálním fotbalistou.)

Proti dnešním diagnostickým možnostem byli tehdy neurologové úplní primitivové. Cílem jejich snažení bylo zachránit život, i když pak třeba nestál za nic. Další perspektivu neměli. Velmi důležité v profesorově kariéře bylo, když mohl v sedmapadesátém roce, v době naprostého temna, vycestovat do Anglie. Ta cesta mu otevřela oči. Za šest týdnů, které tam směl strávit po různých nemocnicích, viděl, kam se svět v tomhle oboru ubírá. Pak se to snažil, úspěšně, aplikovat u nás. Podle něho by měl jít každý lékař na zkušenou do ciziny, mělo by to být povinné. A pak by se měl vrátit…

Profesor Vladimír Beneš mladší už mohl nejen svobodně cestovat po zahraničí a pravidelně sbírat zkušenosti ze světa (jakkoliv má naše neurochirurgie světové parametry), může také plně využívat diagnostiky počítačové tomografie a magnetické rezonance. Díky tomu se dnes hodně operací mozku dělá preventivně a pacienti jsou pak zcela bez následků. Při operacích se díky mikroskopům dosáhlo vyšší přesnosti. Ale i tak platí, že co neurochirurg udělá jednou, udělá navždy. Když se něco nepovede, nedá se to opravit. Mozek a mícha jsou jediné orgány, které nejsou schopné regenerace ani rekonstrukce. Co člověka dělá člověkem, je fascinující nervový systém. A přitom ani nejlepší neurologové nevědí, kolik toho o mozku nevědí. Znají jeho anatomii, základní fyziologii, kolik potřebuje kyslíku… Co je ale těch devětadevadesát a půl procenta informací, které nám mozek vůbec nepustí do vědomí, to, co dělá za nás, aniž bychom o tom věděli, to se prý dokonce nikdy nedozvíme. Protože lidský mozek může zkoumat zase jen lidský mozek.

Nejmladší z rodu, docent Vladimír Beneš, řekl, že cíl příštích let je poškození mozku opravit a vypořádat se s následky pro pacienty. Budoucností bude, jak se děda, syn i vnuk shodli, genetika a zase a jenom genetika. Najít mechanismus, jak dobře definovat genové sekvence a měnit je. Jak rekonstruovat nervový systém. Teď například běží klinický pokus, týkající se Alzheimerovy nemoci, v oblasti modulací. Dnes už se dokážou definovat centra, kde jsou okruhy poškození. Nemocným se stimulují temporální laloky, aby se jim vrátila nebo aspoň zlepšila paměť. Zatím bezúspěšně. Mozek je nejsložitější systém ve vesmíru.

•••

Když vaše maminka, trpící přes deset let Alzheimerovou nemocí a stále se nějak držící ve svém obvyklém životě, ze dne na den zeslábne natolik, že ji v tom obvyklém životě už nemůžete nechat, že ji budete muset odevzdat do Alzheimerova domova.