Po přeslici VII: V dobrém i zlém

Myslím na Bohuslava Sobotku a je mi ho upřímně líto. Vždyť jemu se v červnu rozpadlo nejen stranické křeslo, ale i manželství. Stálo mu to za to? Ztratit v politice nejproduktivnější roky života a nic praktického se nenaučit. Ztratit svoji sympatickou, hezkou ženu a přijít o své dvě ještě malé děti. Díky něčemu tak pofidernímu, jako je politika, promarnit jejich nejkrásnější, nevratný čas. A on, místo aby jel domů a udělal všechno, co by mu snad ještě mohlo vrátit ženu a rodinu, on se svými soudruhy intenzivně řeší, kdo bude mít jakou funkci ve straně a jaký bude její volební program. Proč muži tak rádi a obětavě zachraňují svět – a přitom vedle sebe zničí to nejcennější?

Rodina. Ta křehká, nenápadná jednotka, jejíž smysl dnes jako by zcela ztratil na hodnotě a významu. Každý se s každým lehce a bez následků spojí na sociálních sítích, přátelství se uzavře jedním kliknutím, aniž by to stálo nějakou námahu, citový vklad, péči, solidaritu, oběť.

Proč se dnes a denně namáhat s reálnými vztahy, které nejdou za vteřinu vymazat nebo zablokovat? Proč žít ve dvojici, proč se mořit s manželstvím, proč založit a pěstovat rodinu a ztrácet s ní čas, když jsou nám předurčeny ty nejvyšší cíle?

Být sám je tak výhodné. Každá svobodná matka dostane od státu na dítě dávky, tak k čemu se má doma handrkovat s nějakým troubou, otcem dítěte?

Dokonce už se vážně uvažuje, že zdravotní pojišťovny začnou ženám proplácet umělé oplodnění zcela bez nutnosti mít k tomu partnera (slovo manžel vynechávám, ve slovnících se u něj brzy bude psát noticka zastaralý výraz). A tak ty, které nejsou schopny nebo ochotny najít si pro sebe muže, ty, co jedou kariéru a jsou tak absolutně samostatné a nezávislé (a osamělé), ty si ve chvíli, kdy na ně přece jen přijde touha stát se matkou, odběhnou na reprodukční kliniku. Vyberou vysokoškolské sperma. Proč chtějí ženy řídit, co přísluší přírodě, pánbožkovi?