Po přeslici: Blažená

Marie Čermínová, Toyen, dnes patří k našim nejoriginálnějším a nejslavnějším umělkyním dvacátého století, jakkoliv žila od roku 1947 v Paříži. Fakt, že se těsně před komunistickým pučem rozhodla zůstat ve Francii, zachránil svobodomyslnou umělkyni před zmarem ideologie, jež svobodomyslnost nenáviděla, trestala.

Žena, která se narodila v roce 1902, o sobě mluvila v mužském rodě a jako muž se taky většinou oblékala. Ano, byla rebelka. Sice jako členka Devětsilu podporovala levicové umění, ale jinak svým originálním osobním životem bořila veškerá tabu, která se tehdy k postavení ženy vázala.

Toyen se pokládala za rovnou mužům – a to ve všech směrech! I proto si nechala své umělecké jméno, které neprozrazovalo pohlaví, zapsat do všech dokladů. Vymyslel je pro ni Jaroslav Seifert anebo Karel Teige anebo podle psychoanalytika Bohuslava Brouka vzniklo jako přesmyčka označení „to je on“ pro její stylizaci do mužské role.

K rodině, ze které vzešla, se nehlásila a ani ona sama rodinu neměla. Se svým životním druhem Jindřichem Štyrským, o jejichž vztahu nevíme, jestli byl milostný, nebo jen hluboce přátelský a tvůrčí, založila vlastní umělecký směr, artificialismus. Pak se přiklonili k surrealismu, který nenáviděli fašisti a jejž později neměli v lásce ani komunisti. S jeho zakladatelem Andrém Bretonem Toyen úzce spolupracovala.

Výstava ve Valdštejnské jízdárně mapuje všechna období jejího tvůrčího života. Je úžasné vidět, jak se Toyen vyvíjela, jak procházela různými styly, vyrovnávala se s válkou (ve svém bytě ukrývala židovského surrealistického básníka Jindřicha Heislera!), jak se obrazem Smutný den vyrovnala se smrtí Jindřicha Štyrského, jak vesele pojala erotiku, ilustrovala knížky, používala koláže, později pracovala se stínem…