Po přeslici: Pieta

Uběhl víc než rok, co ve světě i u nás začala úřadovat pandemie SARS-CoV-2. Od té doby se v České republice potácíme od lockdownů k překotným uvolněním a zpět k dalším lock-
downům a oběti na životech tohoto státního experimentu závratně rostou. Na jakém čísle se zastaví? A kolik lidí zemřelo jen proto, že se báli jít k doktorovi, anebo proto, že se v době nejhoršího nárůstu nemocných zredukovala ostatní nemocniční péče?

Mohlo se něco dělat jinak? Mohli jsme na tom být líp? Bylo tichou strategií vlády promoření obyvatel, anebo šlo „jen“ o její totální neumětelství? To vše kořeněné populismem nebo byznysem nebo jen slabošstvím některých jejích představitelů, toužících být za každou cenu na vrcholu.

Proč se v naší populaci nechala virová nálož tak dramaticky rozjet? Proč dlouho vázlo očkování, i když tu už vakcíny byly? Proč jich vláda objednala míň, než mohla? Proč se v očkovací strategii striktně nedodržoval přednostní nárok nejstarších a nejohroženějších věkových skupin? Neměla k nim patřit jen jediná výjimka, totiž lékaři a zdravotníci? Jen v březnu zemřelo v naší republice na covid-19 přes pět tisíc lidí!

Mezi nimi i básník, spisovatel, písničkář a humorista Jan Vodňanský, signatář Charty 77, krásný a statečný člověk. V červnu tohoto roku by oslavil osmdesáté narozeniny. Byl ve velmi dobré mentální i fyzické kondici. Byl opatrný. Čekal na očkování. Ale nedočkal se, i když ho měl na dosah. Při vyšetření před vakcinací se zjistilo, že má covid.

Stav nebezpečně nevypadal; zaléčený pacient byl poslán domů. Když se za pár dní náhle prudce zhoršil a byl převezen do přeplněné nemocnice, ventilátor na něho nevyšel! Jan Vodňanský, tvůrce osobitého intelektuálního absurdního humoru, spisovatel, lidový filozof, ale i pevná morální autorita, zemřel.