Po přeslici: Machři

Tereza Boučková

8. listopadu 2020

Reportér 11/2020 · Číslo 75

Po přeslici: Machři

8 minut

Až budete tenhle fejeton číst, nebude nic z něho platit. Co politici před národem se vší vážností prohlásí, za hodinu, za den, nejpozději za dva neplatí. Když vláda řekne, že něco v žádném případě neudělá, rozuměj nezavře, můžeme si být téměř stoprocentně jisti, že se to vzápětí stane. A když naopak odpoledne na tiskovce zdůrazňuje, kdy něco otevře, například základní školy, ještě ten večer to v televizi její ministr zpochybní. A tak pořád dokola. Kdyby časy nebyly tak pohnuté, mohli bychom se tomu od rána do večera smát.

Tak třeba jeden z vtipů je, že nás odborníci celé jaro při první vlně pandemie nabádali, abychom byli zodpovědní občané a nechali se na podzim naočkovat proti chřipce. Tehdy očekávali, že může být souběh chřipky a covidu-19, který se nejspíš znovu a silněji vrátí, nebezpečný.

Na rozdíl třeba od Německa, kde je proočkovanost šedesátiletých a starších obyvatel v posledních letech skoro pětatřicet procent, u nás nedosahuje ani deseti. Když se dodrží vše, co má očkování předejít, vakcína je bezpečná. A účinná. Každoročně se připravuje mix, který by měl chřipku, na niž se taky zbytečně umírá, buď eliminovat, anebo zmírnit.

Nepracuješ ve Škodovce? V energetice? V nejvyšších postech státní správy? Máš, zodpovědný občane, smůlu. Letos pro tebe vakcína nebude, ani když se už hodně let proti chřipce očkovat necháváš (a dokonce si to sám platíš). Dávek bylo objednáno jen o trochu víc než v minulých letech a už se nikde doobjednat nedají. Ano, počet objednávek jde na vrub praktickým lékařům, kteří, když jim očkovací látka zbude, prodělají. Ale v situaci očekávané další vlny pandemie, zkomplikované nastupující chřipkovou sezonou, bychom tu přece měli mít státní strategické rezervy!

Strategie. To je cizí slovo, které by se mělo naší vládě přeložit do češtiny, aby ho vůbec vzala na vědomí. Nakonec, i ve slovenštině znamená dlouhodobý plán činností, zaměřený na dosažení cíle. Dlouhodobý plán činností! Kdy jsme u nás o něčem takovém v souvislosti s koronakrizí slyšeli? Ano, na jaře jsme byli všichni překvapení a zaskočení a průser, který tu hrozil, jsme zachránili šitím roušek, sounáležitostí a ochotou dodržovat, co nám bylo nařízeno.

Jenže teď důvěra ve vládní nařízení, která nemají hlavu ani patu, zmizela. Proč se ze všeho nejdřív zavřela kultura, když je procento nakažených v tomto segmentu společnosti zanedbatelné? Proč musely zavřít galerie a muzea? Bylo tam poslední otevřený víkend narváno jenom a právě proto, že vláda své nařízení oznámila výjimečně s dvoudenním předstihem. Vždyť jinak je v těchto prostorech minimum lidí.