Výlet!

Většina národa zůstala kvůli nejistým koronavirovým výhledům v České republice, a když nemohla k moři, jela na vodu. Na Sázavě byly mraky vodáků. Do vláčku, šinoucího se z Čerčan do Ledče nad Sázavou, přistupovaly na každé zastávce party modrobíle pruhovaných námořníků, mnohé ověšené hrozny dětí. Všichni jsme jeli proti proudu řeky, i když vagony nás vrátily do minulosti. Jezdí tu staré rozhrkané motoráčky, na kterých je ale fajn, že se v nich dají otevřít, a dokonce i zavřít okna, když k nim dosáhnete a nejsou zaseklá.

My s mužem jsme se vezli Posázavským pacifikem, jak se téhle železniční cestě říká, za týden pobytu v Sázavě několikrát. Byl to zážitek. Trať, vinoucí se podél řeky překrásnou krajinou a prošpikovaná mnoha tunely, nás okouzlila. Zavzpomínali jsme na doby školních výletů, kdy se při vjezdu do tunelu vlak ponořil do totální tmy, plné našeho vzrušeného povyku. I v roce 2020 tu stále jezdí do tunelů některé přesluhující vagony bez světla a stejně vzrušený povyk v nich zní i teď. (Asi desetiletý kluk, který jel s maminkou a starším bráchou na výlet, se ohromně radoval, že přišel z WC právě před tunelem. Být v té kukani za zamčenými dveřmi ve tmě tmoucí sám…!)

Jak se motoráček sunul ke konečné v Ledči, plnil se lidmi až k maximu. Plnil se nejen vodáky, ale i maminkami s kočárky, seniory s vnoučaty a pejsky, kteří jeli na výlet po hradech a zámcích, jimiž je Posázaví taky prošpikované. Dokonce do něho přistupovali (nebo se o to aspoň pokoušeli) i cyklisté s koly, kteří si chtěli popovezením zkrátit náročnou cyklotrasu. Jeli jsme ji s mužem o den dřív. Ze Sázavy do Ledče je to celkem přes tisíc metrů převýšení. (Jak jsem mohla projet na podzim na kole Bhútán? Nechápu.)

Ve Zruči nad Sázavou byly po deváté ráno oba dva vagony nadoraz plné. Proto jsme byli překvapení, když nás průvodčí vyzval, abychom všichni, kdo jedeme dál, přesedli do prvního vagonu. Ten jediný bude v cestě pokračovat.

Ze Zruče do Ledče následovalo šest mezizastávek, kdy se k nám snažili dostat další zájemci o cestu vlakem. Byli to hlavně vodáci s dětmi, kteří měli na konečnou v Ledči objednané lodě a další výbavu na splouvání řeky a potřebovali se tam dopravit tak, aby loď včas vyzvedli a vyrazili na vodu. Poslední zastávky jsme jeli v šílené tlačenici, a protože ráno před cestou byla ještě zima, v jediném vagonu zůstala všechna okna zavřená. Proč nikdo žádné neotevřel? Nevím. My seděli hned za dveřmi u okna, které otvírání nemělo. A protože České dráhy vlastní stát a platí kraj, všichni nám zařídili pěkný koronavirový mejdan!