Po přeslici: Třetí do počtu

Tereza Boučková

28. června 2020

Reportér 07/2020 · Číslo 71

8 minut

Co se to děje? Rozumí tomu někdo? Ne že bych si myslela, že se lidstvo, přes které se převalila pandemie covid-19 – a někde se stále ještě zběsile valí –, změní. Ale že svět tak rychle spadne do chaosu davového šílenství, to jsem si fakt nemyslela. Klidné protesty proti rasismu, jež rozpoutala zbytečná smrt černocha George Floyda, udušeného při „rutinním“ zákroku bílými policisty, se v USA, Velké Británii a už i ve Francii někde zvrhly až do pouličních válek s policisty a rabování. Jak tohle skončí?

Máme štěstí, že u nás se zatím demonstruje proti rasismu vlídně. I když posprejování pražské sochy Winstona Churchilla nápisem CHURCHILL BYL RASISTA a BLACK LIVES MATTER (Na životech černochů záleží) už je mírně za hranou. Socha, replika originálu z Londýna od Ivora Roberts-Jonese, která je u nás umístěna na Žižkově jako pocta výjimečnému státníku dvacátého století, zatím stojí. Snad jí to vydrží. I v Londýně je Churchillův originál stejně posprejovaný, ale i tam stojí dál na svém místě na Parlamentním náměstí.

To socha Edwarda Colstona v anglickém Bristolu, který obchodoval s otroky, vínem a vlněnými tkaninami, ale taky byl člen parlamentu – město ho prý na svém webu velmi spravedlivě označuje jako ctihodného filantropa a současně hanebného obchodníka s otroky –, už letěla do řeky. Zajímavé je, že tahle socha nikomu celých sto dvacet pět let nevadila. Až teď. Jo, časy a pohledy se mění, a tak byly ve Velké Británii strženy i další sochy. V Leicesteru koluje petice (zatím je k počtu obyvatel města v naprosté menšině) k odstranění Mahátmy Ghándího, protože i on byl rasista, chápete to?

„Rabování na podporu George Floyda: Na podporu BLM (rozuměj Black Lives Matter) a George Floyda se sejdeme v Pařížské a společně si vezmeme pár kousků oblečení. Poté, kdo by potřeboval nějakou elektroniku, pojedeme do Holešovické tržnice vyrabovat Alzu. Plán se samozřejmě může měnit podle aktuálních potřeb zúčastněných (autosalony, vinárny apod.). Baseballové pálky, Molotovovy koktejly jsou vítány!“

Tohle na mě vykouklo na Facebooku jako událost v Praze inzerovaná na neděli 14. 6. 2020. (Čas konání deset až dvacet tři nula nula hodin, pořádá Swaggin, což v překladu z angličtiny znamená Zákeřný nebo Chvástavý nebo Stylový nebo něco v tom nesmyslném smyslu slova.) Jo! Tak tohle mě pobavilo. Protože magořina, do níž se zvrhly některé demonstrace proti rasismu, si přesně tuhle českou ironii zaslouží. (Shodou náhod jsem ten den Pařížskou ulicí kolem čtvrté odpolední procházela; obchody se v klidu a míru skvěly svým předraženým zbožím pro snoby – a nic.) Mimochodem, ve světě už je někde na indexu film Jih proti Severu. Budou další díla následovat? A co si počneme se Shakespearovým Othellem?

My Češi jsme – co se odstraňování soch týče – dokonce předběhli dobu. Odstranili jsme sochu v Praze úplně jen tak, bez výrazné aktuální příčiny. Socha maršála Koněva byla v Praze 6 odhalena v roce 1980, tři roky po Chartě 77 a dvanáct let po vojenské okupaci vojsky Varšavské smlouvy, a především armádou Sovětského svazu! Koněv se svým vojskem osvobodil v roce 1945 Prahu – jakkoliv se její osvobozování a zásluhy na něm dnes vykládají různě –, ale v roce 1956 brutálně a krvavě potlačil maďarské povstání. Osvoboditel a současně hanebný vrah, mohl by se stručně a jasně Koněv označit, kdyby bylo kde.