Po přeslici: PF 2020

Můj první fejeton nového baculatého roku je o výzvách. Protože výzvy, a nejvíc ty nečekané, které nám do života spadnou z nebe jako dar, co se nejdřív zdá být danajský, zkoušejí naši odolnost. Vytrvalost. Zarputilost. Možná i odvahu. Nikdy totiž nevíme, jestli a jak v naplnění nové výzvy uspějeme, jestli nás obohatí a posílí, anebo rozkolísá a otráví.

Mně přinesl loňský rok nabídku dělat novou profesi. A to je ve dvaašedesáti velká výzva. Začala jsem v rádiu jednou za čtrnáct dní moderovat. Dokonce pořad, který znám od dětství; dodnes má stejnou znělku: pampampam, pádadáda dam, pampampam, pádadáda dam, jo, uhodli jste, je to Mikrofórum.

Pro spisovatelku, která pracuje sama, sama sedí u notebooku, sama píše a sama si doma mlčí, je balzám na duši, když si může s někým povídat. Ale jenom s někým!

Už příprava na setkání v éteru mě moc těší. Svého budoucího hosta si studuju. Čtu si o něm, čtu jeho věci, dívám se na jeho práci, poslouchám ji, když je to muzikant. Přemýšlím, chystám otázky. Už sice vím, že z nachystaných vyjdou jen některé, protože rozhovor se vyvíjí, kam se hostu a náhodě zachce, ale to je právě ono. Svobodný, čerstvě narozený dialog je přece úplně nejvíc!

Zvu do Mikrofóra lidi, kterých si vážím. Všichni ve svém životě čelili různě těžkým výzvám – a uspěli. Můj první host byl evangelický farář, signatář a mluvčí Charty 77 Miloš Rejchrt. Silný, pevný člověk, který mi řekl, že když musel být za totality dvacet let topič v kotelně, nic mu to nedalo, nic. Naopak. Přišel o spoustu času, kdy mohl studovat, číst, rozvíjet se a dělat, co dělá ze všeho nejlépe a opravdu krásně, protože velmi lidsky: duchovní a pastorační službu. Místo toho byl vystaven pronásledování a buzeraci StB, rozuměj tajné policie. Kolik výzev musel nechat ležet, aby tu jednu, vydržet v odporu a opozici, ustál!