Lady Vlasta Chramostová

„… Rozsvícené štíhlé lampy. Toaletka se zrcadlem, obrazy na stěnách, vázičky a sošky, postel, tři křesla a režné panovnické roucho přehozené přes židli. Byt Madam Kuráž se stal jevištěm i hledištěm našeho jedinečného divadla i místem našeho jedinečného setkání.“

Ve své prvotině Indiánský běh tak popisuju bytové divadlo, living-room theater, jež jsem směla hrát po boku Vlasty Chramostové, Pavla Landovského, Vlasty Třešňáka a svého táty Pavla Kohouta, který Shakespearovu Lady Macbeth právě pro divadlo v bytě výborně upravil. Dřív než nás Státní bezpečnost definitivně rozehnala – moci nešlo o Shakespeara, ale o fakt, že herci i diváci se u Vlasty doma svobodně scházejí a něco tam společně svobodně prožívají –, zažila jsem tehdy dvojí sílu, která neměla srovnání.

Pozorovala jsem zblízka herečku, která jako Lady Macbeth prochází v touze po moci strmou cestou od zločinu k šílenství. Současně jsem viděla skutečnou ženu, jež se rozhodla žít svůj život podle své pravdy, bez kompromisů, moci navzdory.

Setkání s Vlastou, k níž mě poslal táta s prosbou, aby mě připravila na zkoušky z herectví na DAMU, bylo pro můj život zásadní. U ní a jejího muže, zakázaného kameramana Stanislava Miloty, jsem strávila mnoho hodin vášnivých diskusí, které mě formovaly.

U Vlasty jsem ve svých dvaceti letech podepsala Chartu 77, i když mi to jako mladé holce, která by se neměla připravit o možnosti rozvoje, rozmlouvala. Jsem životu vděčná za to, že jsem v době, kdy člověk nejvíc hledá své místo na světě, Vlastu Chramostovou potkala.