Po přeslici XXII. Manželské etudy

Na zadku se jí ze samého ježdění na kole udělaly boule, a stejně má tu větu denně na talíři. V rámci tréninku se naučila jezdit z Prahy na venkov, do lesa na kopec nad Svatým Janem sama. Přesně tak, jak jezdil domů přes třicet let její muž – s maličkatým batůžkem na zádech, do kterého se vešlo maximálně máslo.

Ona teď nevozí ani to. V batohu má obleky, návleky, pumpičku, duši. Jejich velká venkovská lednice se stala i o víkendu báječně přehledným místem k uložení hořčice, majolky a mrkve. Jenže když jde o kolo, vymetená lednice manželovi kupodivu nevadí. Ví, že manželku k intenzivnímu tréninku donutí jen cíl, který se dá shrnout do jednoho slova: řízek. Manželka sní o pořádném řízku už od desátého kilometru šlapání na kole. Od čtyřicátého jede bez zastavení a šedesátý prosviští jako v transu, protože pak…

V halounské hospodě U Zrzavého Paviána, kam ji manžel vede přes Bubovice a Karlštejn, anebo v restauraci U Berounky v Srbsku, do níž jedou nikoliv hezky pěkně podél řeky, nýbrž se tam musejí škrábat z Berouna přes Koněprusy a kolem karlštejnského golfu, se stane sen skutečností. Po desítkách kilometrů je řízek přes celý talíř blaho, kterému se jen tak něco nevyrovná.

Mezitím je hafo asfaltových silnic, po nichž chce jezdit ona, a hafo lesních cest plných děr, šutrů a kořenů, po nichž chce jezdit on. Těžko na cvičišti…, opakuje jí zas a znovu manžel a chce, aby i ona dobrovolně, s radostí a elánem poskakovala na kole po lesních hrbolech, kterým cyklisté odborně říkají technické pasáže. Ona však přes kořeny kolo tlačí. A buď při tom nadává, anebo pořád dokola řeší, jaké náhradní díly si mají ke svým kolům na blížící se zájezd přibalit. Protože v Africe prý mají víc lvů a slonů než cykloservisů, zatím. Manželé s sebou musejí mít náhradní dráty (každé kolo jich má spíš víc délek a změření by se nemělo seknout ani o milimetr), patku k přehazovačce (každé kolo, každý model má jinou), náhradní řetěz, nýtovačku, kleště, imbusy, náhradní brzdy (když máte kotoučové, tak s sebou i kapalinu do hadiček a naučte se, jak se tam vpravuje) a tak dále, a tak podobně. Taky náhradní plášť a duši.

Ukázalo se, že si manželka neumí změklé kolo ani dopumpovat. Tedy, pumpovat by uměla, to dokáže každá trubka, jen by ji muselo napadnout, že se má předtím mírně povolit ventilek. A jak si má píchlé kolo opravit, když ho neumí ani sundat? Výcvik v sundávání a nandávání kol, obzvlášť toho zadního, skončil fiaskem. Pak je taky nutné umět sundat plášť, najít trn, vyndat a zalepit duši tak, aby záplata opravdu držela, nacpat duši zpátky do pláště a na ráfek kola…