Po přeslici XXI. Zpátky v čase

Snažila jsem se Martina Dvořáka, tanečníka a choreografa, který letní multižánrový festival ProART založil a v různých městech České republiky pořádá, přesvědčit, aby mé lekce tvůrčího psaní zrušil, když se na ně přihlásila jen jedna zájemkyně. Napsal mi, že nic rušit nechce. Ještě v noci před začátkem se může někdo další přihlásit a tohle by nebylo fér. On mě nijak nutit nemůže a nebude. Jestli přijedu nebo ne, je věc mého ega.

Tak tedy sluncem rozpálené, vysušené, i v noci horké Valtice na konci července a můj první letní kurz výuky tvůrčího psaní. Začala jsem ho tím, že jsem svým dvěma žačkám, povoláním učitelkám, řekla, že se psaní naučit nedá. (Jednu ze dvou frekventantek jsem náhle zdědila po Michalovi Vieweghovi, který týden předtím po prvním dnu a noci v Brně z lektorování utekl.)

Společně jsme se pak v dalších hodinách dobíraly k tomu, co se naučit dá, respektive co se dá s texty, které mi přinesly a pak taky napsaly, udělat, aby měly šmrnc, pointu. Jak najít téma, jak s ním pracovat, kterým směrem text vést, co je meritum věci, kdy je opakování téhož špatně a kdy naopak vyznění umocňuje. Kdy je dobré rozběhnout se doširoka a kdy být lakonická a nelítostně škrtat. Své sedánky ve dvaatřiceti stupních nad nulou jsme pravidelně končily v hospodě a tam jsme od psaní volně přecházely k rodinám, dětem i manželům a bylo to prima lidsky, žensky.

Jedna z těch dvou, Alena, chodila i na kurzy herectví k Veronice Žilkové. Ta zorganizovala hned první večer představení pro veřejnost, něco jako čtenou zkoušku s hranými vstupy, které se konalo na majestátním schodišti, respektive pod ním venku před zámkem. Veronika pro svůj počet účastníků vybrala hru amerického autora Christophera Duranga s výmluvným názvem Váňa, Soňa, Máša a Dicky, která sice vychází z postav nejznámějších her Antona Pavloviče Čechova, ale zachází s nimi po svém, po americku.

Alena, pětapadesátiletá, více než stokilová žena, bydlící třicet let na vesnici a živící se jako učitelka na učňáku, jak o sobě sama napsala, hrála Mášu. Fascinující úspěšnou herečku, která se stále toulá po světě, jak ji popsal autor. Máša si na setkání s rodinou přiveze ctižádostivého, sexy excentrického mladíka Dickyho… Všechny postavy, kromě Dickyho a uklízečky Kasandry, jsou čechovovsky neschopné udělat něco se svým životem, který jim připadá prázdný.